číslo 2, vydáno 27.ledna 2012

Prezídium FSČR projednalo návrh plánu centralizovaných akcí BOZP a akcí ke zlepšení pracovních a sociálních podmínek na ČD pro rok 2012 a doporučilo zařadit do tohoto plánu rovněž pokračování úprav stanovišť strojvedoucího na hnacích kolejových vozidlech řady 242 (okna a rámy dveří) a dále montáž klimatizačních jednotek na HKV řady 150 a 151. Dále bylo zdůrazněno, že naše odborová organizace se nebude ani nijak bránit tomu, aby na základě závěrů jednání Pracovní skupiny BOZP, která se bude podrobně zabývat rozdělením centralizovaných prostředků, byla do plánu akcí zařazena realizace nákupu elektronických čteček pro služební potřeby strojvedoucích.

Je sobota sedmého ledna LP 2012, den po Třech králích. V Praze počasí nic moc, zataženo, vítr a drobně prší. Slunce dnes pravděpodobně vůbec nevyšlo. Na dveřích nikde nevidím křídou psané iniciály K+M+B. Snad možná ještě někde na venkově, ale tady za několik let už nikdo nebude vědět, co tyto iniciály znamenají. Dokonce oficiální vyjádření ministerstva školství po různých testech a průzkumech znělo, jsou blbější. Myšleno tím žáci základních škol...
Vycházím zadním vchodem z Obchodního centra Anděl a míjím starší paní o dvou francouzských holích, která má na krku přivázán malý proutěný košík s plyšovými zvířátky. Zastavuji a paní mě hned ukazuje ,,Certifikát o prodeji a povolení Magistrátu hl. města a že prý shání prodejem peníze pro děti do jednoho ústavu.˝ Nemohu ani popsat ten strašný stud, který na mne dolehl. Už dlouho jsem se necítil tak trapně, ač jsem nic nezavinil. Zakoupil jsem plyšovou žabičku za 50 Kč, popřál paní, ať se jí daří a potácel jsem se domů.
Vzpomněl jsem si na „demonstraci˝ v loňském roce, kdy se tito hendikepovaní lidé sešli na Palackého nám.v Praze. Bylo tam asi 4000 osudem různě postižených lidí, kteří chtěli upozornit ministra práce a sociálních věcí na připravované omezení různých dávek a finanční pomoci. Ještě než přišel sám ministr Drábek (TOP 09),vyšel na podium šéf Rady zdravotně postižených pan Krása a apeloval na přítomné, abychom se chovali slušně, nepískali a nepřerušovali výkřiky ministra Drábka. Pán Bůh, Luboš Pomajbík s DOSu a několik kolegů – fírů je mně svědkem. Čekal jsem ještě pugét růží od nejmladší vozíčkářky pro pana ministra a happening mohl začít.
Jak se dalo předpokládat, ministr MPSV vysvětlil všem přítomným, jak to se všemi postiženými myslí stát, vláda i on osobně dobře. A hlavně, ničeho se neobávejte – nám přeci můžete věřit. Chtělo se mně z těch řečí zvracet. Mnohým těmto lidem při dalším omezení dávek jde doslova o přežití. Musím podotknout, že zaplať Pán Bůh není v mém příbuzenstvu žádný postižený, vnoučata sportují, lyže, brusle a lezení po stěnách je téměř denní záležitost některého z nich. Prostě vše O.K. Snad právě proto mě tyto okamžiky dokážou nakopnout.
Když se přece jenom trochu rozjela (po kolika letech?) v našem tisku kauza Mostecké uhelné společnosti a s ní zatím v nedohlednu 12,6 mld. Kč ve Švýcarsku, všichni jsme doslova zírali. Postoj pracovníků státního zastupitelství či ministerstva financí musel Švýcary doslova šokovat. Od roku 2006 poslali několik žádostí, ale marně. Dnes už je evidentní, že to nebylo lajdáctví kohosi s úředníků, ale jasný záměr, jak co nejdéle objasnění a vyšetření pozdržet. A tak byl záměrně prošvihnut termín. Zbývá prý civilní žaloba, soud o 3,5 mld., důkazní břemeno a veškeré výdaje samozřejmě na naší straně. Kdo všechny tyto jistě nemalé náklady bude platit? No samozřejmě MY VŠICHNI!
Jak pravil jakýsi novinář, i pan nejlepší ministr financí na této planetě a přidružených galaxiích si zřejmě smočil v kauze MUS a bude muset mnohé postupy vysvětlit.V našem státě, jak ale všichni víme, se dá vysvětlit i nevysvětlitelné. V rozkladové komisi na MF je pan státní zástupce, na kterého je podána žaloba pro nečinnost jakožto státního zástupce v této šlamastyce. Na státním zastupitelství šlapal na brzdu, co to šlo, a na MF by měl pohnout s „příběhem˝dopředu. To budou „nervy˝!
Desítky miliard Kč „odkloněných˝ různým jednotlivcům v desítkách korupčních kauz nejsou vyřešeny. Každý týden přibývají nové, a tak za chvíli už nikdo nevzpomene na Pavla Béma a jeho tunel Blanka, Opencard, na ministra obrany Bartáka (Tatra), natož Vondru (ProMoPro), na bývalého premiéra Grosse, na exministra dopravy Aleše Hřebíčka a na desítky menších či větších podvodů na všech možných úrovních. Platíme ale opět VŠICHNI. Také nejlepší ministr školství všech dob Josef Dobeš má co vysvětlovat s dotačními programy z EU. Pořadí ať si každý udělá sám.
Opravdu jsem si nikdy nepomyslel, že i po 22 letech ve svobodné, demokratické zemi s tržním hospodářstvím budu stále častěji potkávat bezdomovce, žebráky a v televizi každý týden uvidím prosbu zoufalého rodiče či organizace o peněžní příspěvek na zdravotní pomůcku, invalidní vozík či zvedací plošinu.
V Eurozóně je dluhová krize, Sever dále stojí proti Jihu, a vůbec ne méně drasticky než ve známém románě (je pravda, že sice nejde o život, ale o blízké přežití). A Euro i koruna padají a padají a padají... Ta komunistická často ve vtipech uváděná Čína spoluurčuje svými penězi další vývoj a osud v Evropě. Made in „čajna˝ pronikla svými financemi a odkupem dluhopisů téměř do všech světadílů. Brazílie, Rusko, Jižní Afrika, kdo by to před dvěma lety prognózoval. ECB (Evropská centrální banka) na svých rotačkách chrlí miliardy eur na pomoc Řecku, Španělsku Portugalsku atd.Tam se zdá, že padají do opravdu velké černé díry. Již před dvěma lety někteří i renomovaní ekonomové napsali, že Řecko nejde zachránit. Německo (Merkelová) i Francie (Sarkozy) to nevidí. Nechtějí to vidět, protože neradi by spáchali politickou sebevraždu při rozpadu Eurozóny či dokonce EU. Proto volají po tvrdé centralizaci moci soustředěné v německém MF. Všichni jedeme s kopce a pozvolné vypouštění tlaku z potrubí je jaksi neúčinné. A tak možná ztratí evropské státy svoji suverenitu, která ještě zbývá.
Pan ministr financí Kalousek má jednoduché myšlení, zaznělo v Hyde parku na TV Prima dne 6. ledna 2012. Finanční analytik jedné banky komentoval další vývoj v naší zemi a předpokládané mistrovské tahy pana ministra. To že „prozatímní˝ zvýšení DPH nepokryje deficit důchodového účtu, je všem jasné. A tak se už hovoří celkem otevřeně, že už v polovině roku 2012 dle vývoje situace by číslo mohlo být vyšší i než dohodnutých 17,5 % DPH. Je pravda, že existují číslice i vyšší. Pokud by byl tento model uplatněn (DPH 19 až 20 %), to už by byla opravdu jízda na toboganu. Každý si celkem snadno dokáže odhadnout následné platby a zvýšení ceny naprosto všeho. Zatím je vše pouze jako a mnoho lidí (fakticky to vlastně prozatím nikdo moc nepocítil) to nevnímá.
Obávám se, že budu čím dále víc potkávat bezdomovců, žebráků a i tu paní, která chce prodejem plyšových zvířátek pomoci někomu z dětského domova.
Zajímá vás ještě volba prezidenta? Zajímá vás ještě trvalý boj mezi policejním ředitelem a ministrem Kubicou? Zajímá vás ještě žvanění Karolíny Peak o boji proti korupci?
Není nutno podléhat panice a nestrašte lidi, pravili svorně po jistě dobrém obědě v Lánech pan prezident i pan premiér. Jestli jsem tedy někoho trochu „vystrašil˝, tak se moc omlouvám.
Hodně zdraví a zdraví a zdraví... všem kolegům do roku 2012 přeje

Pavel Dlouhý

P.S. Dnes jsem slyšel z úst pana premiéra, že lepší než slova reforma je použít modernizace života, zkvalitnění života. A my lidi blbý se těm reformám tak bráníme. Jó, nevděk světem vládne.

Samozřejmě nijak, jen to jsou skutečnosti, které v záplavě všech možných i nemožných případů v celospolečenském dění si našly svoje místo i v našem malém železničním dvorečku za poslední rok a o kterých jsem si udělal vlastní úsudek.
Prošel jsem poučnou školou života, kdy jsem byl bezúspěšně tvarován komunistickou propagandou do 31 let, ostatně jako každý z nás, co jsme „starší výroby˝, abychom drželi hubu a krok. Ano, to se povedlo, žádný akční hrdina jsem nebyl, ale ani jsem nebyl servilní a přehnaně loajální. Zdravý rozum jsem si ponechal. A navíc studium a učitelský tým na dopravním ústavu v Masné nás dobře připravil na tvrdé a tuhé podmínky prostředí a práce na železnici.
Nemám rád, pokud ze mě někdo dělá většího blbce, než případně jsem, a přesně tento pocit jsem měl při zveřejnění, že se zavádí na ČD funkce ombudsmana. Hodilo by se zvolat: „Za co, soudruzi, za co?!˝ U ČD je tolik kontrolorů čehokoli na metr čtvereční, v rámci své funkce vedoucího, od toaletních papírů počínaje po kontrolu hospodaření se svěřenými prostředky konče, že mi zřízení další kontrolní funkce přišlo jako nechutný vtip umocněný „okecáváním˝ o nepostradatelnosti tohoto nového postu z oficiálních míst firmy.
Budiž, nemám ekonomické vzdělání a marketingu rozumím jako husa petrželi. Ale vyletěl jsem jak čertík z krabičky na první našlápnutí, když se o půl roku později při stávce provalilo, jaký plat mu byl určen. Nezlobme se na pana Fejka, kdo by takovou trafiku nebral, že. Ale ptejme se našich odborových zástupců a zaměstnavatele: „Proč se hádáte o desetníky při kolektivním vyjednávání, když ombudsmanovi, který neměl naprosto žádnou odpovědnost, je určen plat více jak 200 000 Kč měsíčně?!˝
Trochu jiný příběh je ten o revitalizaci. Oceňuji dobrý počin firmy, která nechá staré „enderácké˝ vozy natřít zvenku na modro, zevnitř na bílo a dát tam nové záclonky a koženku potáhnout plyšem. Abych nezapomněl, část vozů byla modernizována více a dostala nové podvozky s kotoučovými brzdami, centrální zdroj energie, zásuvky na 230 V a vakuové WC. Není to přesný výčet všeho, ale pro tuto chvíli je to nepodstatné. Co je však podstatné, jaký slavnostní a záslužný humbuk se kolem toho v médiích nadělal.
Revitalizace byla nutná, vzhledem k nízké úrovni kultury cestování u ČD, ale jako vedoucí bych chlapsky skromně uvedl, že je to sice málo, ale vzhledem k finančním možnostem firmy maximum možného. V dnešním konkurenčním prostředí musí být samozřejmostí u vlaků vyšší kvality pro 1. i 2. třídu klimatizace, zásuvky na 230 V, vakuové WC, možnost připojení k WIFI a konstrukční rychlost vozu nejméně 160 km/h. Ty oficiální chvalozpěvy pro média mi připomínají pohádku z dětství o králových nových šatech. A pokud to nevidí novináři a laická veřejnost, tak my železničáři určitě: král je nahý.
A co rým-nerým o RegioJetu? Udivuje mě nedávná, až příliš prudká výtka od kolegy strojvůdce, že žluté vlaky porušují předpisy a jezdí s postrkem. Od začátku jsem v této lokomotivě na konci vlaku chápal vozidlo k službě pohotové a považoval to za rozumnou věc. Kdyby náhodou vlaková „zdechla˝, tak je hned k dispozici náhradní. Před rokem 1989 u dlouhých vlaků osobní dopravy docházelo někdy k přepravě „loko˝ k službě pohotové na konci, kdy se zvláště za nepříznivých adhezních podmínek fírové ústně dohodli, že mu ten zadní pomůže při každém rozjezdu. No a co. To musíme ze všeho dělat vědu?
Neposmívejme se kolegům z RegioJetu, že projížděli zpočátku stanice a trhali trakční vedení. Někteří z nich neznali pořádně trať, někteří přišli z nákladní dopravy či ze záloh, takže chvíli trvalo, než si zvykli mnohem rychleji reagovat, ALE HLAVNĚ – všichni byli pod obrovským tlakem stresu i díky mediálnímu zájmu na počátku působení nového dopravce na železnici.
A že si pan Jančura vybral lukrativní tratě? A proč ne, copak v polovině 19. století se trať stavěla mezi Horní a Dolní Lhotou anebo mezi velkými městy? Teprve až později se železniční síť a s ní i dopravci dostali do ostatních koutů naší země. Podobně i RegioJet, pokud to bude v jeho podnikatelském záměru, pronikne časem i na méně důležité tratě, kde bude zájem zákazníků o přepravu vlakem.
A kde na to pan Jančura bere peníze, tak to už je mi úplně šumafuk – to je jeho problém. Třeba má bohatého strýčka, jako svého času bývalý kandidát na strojvedoucího a později premiér Gross. Někteří strojvůdci jsou fakt „vyčůraní˝, kdo by to byl řekl... Prostě v české kotlině na blbce nenarazíš.
Ne, nemám patent na rozum a nekritizuji všechno a všechny. A tak už jen dovětek na závěr. Dárkový poukaz výhradně pro zaměstnance ČD v hodnotě 300 Kč s vloženým kupónem 100 Kč na nákup produktů ISOline, který jsme obdrželi před koncem roku, je krásným příkladem, jak funguje tržní hospodářství a konzumní způsob života. Zdánlivě hodnotný dar nám nabízí slevové kupony na něco, co většina z nás nepotřebuje a za co zaplatí stovky korun. Je na každém z nás, jestli se nechá omámit vidinou slevy a provětrá „šrajtofli˝. Raději bych ale přivítal nějakou sumu navíc na výplatní pásce, za kterou bych si případně koupil to, co OPRAVDU potřebuji.
Když mě za 31 let komunisté nedokázali zblbnout svojí zvrácenou propagandou, tak novodobí ranní kapitalisté, vzešlí v mnoha případech z bývalých komunistů, se svým konzumním způsobem života už teprve ne!
Protože tento článek, pokud vyjde, budete číst až v novém roce, tak vám, kolegové, přeji pevné nervy, klidnou mysl a alespoň špetku zdravého rozumu v roce 2012. A nenechte se v průběhu roku zblbnout bulvárem o konci světa.

Z Boží vůle a ze srdce,
Jarda Jirák - strojvůdce
(z DKV Praha, ale to se také nerýmuje)

V Zájmech č. 22/2011 jsme se mohli dočíst od kolegy Rýpavého poněkud rýpavý článek o osvětlení hnacích vozidel. Nicméně, na jeho faktické stránce ani ta trocha rýpavosti nic neubrala. Co si však myslet o zaměstnanci odboru 12 GŘ ČD ing. Petru Sporerovi a jeho reakci? Pokud to, co napsal, pojal jako šprým, pak má smysl pro humor. I když takový trochu škodolibý. Myslí-li to, co napsal, vážně, je to tragédie.
Dozvěděli jsme se, že mašina svítí mizerně proto, aby mohla jezdit nejen po vlastech českých, nýbrž i po celé Evropě (řada 362, 363). Je veřejným tajemstvím, že za hranice naší zemičky už se sotva podívá naše italské bimbadlo, natož kostitřas ze Škodovky (řada 380). Když se nám však pokouší pan inženýr podsunout, že světla svítí mizerně pro naši bezpečnost, pak už to přehnal pořádně. Jak se zvýší naše bezpečnost, o bezpečnosti železniční dopravy nemluvě, když mizerně svítí světla v čele vlaku? Když blbec strojvedoucí nepoznal spálenou žárovku, po její výměně už to prý svítí až moc!
Delší dobu prý odbor kolejových vozidel neregistruje žádné stížnosti na čelním osvětlení. Inu, to by se musel zvednout zadek, že. Abych však byl konkrétní. Na lokomotivě 362.112 jsou také tato nová světla. Na stroji je i záznamník určený k připomínkám strojvůdců. Světla i záznamník jsou tam již druhým rokem. Bez náznaku reakce na připomínky. Jsou jenom dvě možnosti. – Nikdo to nečte, protože na to kašle. Druhá možnost – ti, kterým jsou připomínky určeny, to četli, ale kašlou na to. Třetí možnost mě nenapadá. Co na to pan ing. Sporer?
Jedna z připomínek, kterou mám i já, je skutečnost, že všechna takto rekonstruovaná vozidla všech řad nemají možnost svítit tlumeně. Představme si automobil, který může svítit jen dálkovými světly, nebo obrysovými. Myslím, že takového konstruktéra automobilů nenajdeme ani v Bangladéši. Koho asi napadlo u našich milých drah, že tlumená světla jsou zbytečností? Přizná se někdo? Nepochybuji však, že na GŘ pracuje, nebo je zaměstnáno dost lidí, kteří fundovaně (podobně jako ing. Sporer) zdůvodní, proč to nejde.

Antonín Matys

P.S.: Bylo by toho jistě víc, o čem by se dalo psát, co ještě mně i mnoha dalším kolegům vadí na mašinách nových anebo i těch rekonstruovaných. Ponejvíce se nám nelíbí nejednotnost ovládacích prvků, jejich různé umístění. Špatná bývá i orientace v množství rychloměrů, vysílaček a informačních systémů, přičemž obvykle platí, že každý novější typ je většinou horší než předchozí...

Informujeme všechny držitele In-karty s aplikací železniční průkazka, že dne 21. prosince 2011 byl podepsán dodatek č. 11 ke Smlouvě o vzájemném uznávání jízdních výhod mezi Českými drahami, a.s., a Železničnou spoločnosťou Slovensko, a.s., pro rok 2012. Tímto dodatkem dochází od 1. ledna 2012 k následující změně. Všechny In-karty s nahranou aplikací „železniční průkazka˝ opravňují jejich držitele ve vlacích ZSSK k:
- bezplatnému používání všech vlaků osobní dopravy v příslušné vozové třídě (dle předpisu ČD Ok 10), použití vlaků EC je možné bez uhrazení příplatku,
- bezplatné přepravě na tratích Tatranské elektrické železnice (TEŽ), Ozubnicové železnice (OŽ),
Pozor, použití vlaků IC je možné už jen na základě úhrady ve smyslu osobního tarifu ZSSK určeného pro vlaky mimo rámec Smlouvy o dopravních službách ve veřejném zájmu!
Současně je nadále v platnosti, že při cestě po Slovensku nebudou uznávány průkazy pro bezplatnou jízdu a služební traťové jízdenky vydané podle předpisu ČD Ok 9. Dále upozorňujeme všechny držitele In-karty, že před jízdou na Slovensko musí být In karta aktualizována! Aktualizaci In-karty stačí provést po úhradě prolongační částky pouze jednou. Doplatek do 1. třídy vozové podle tarifu TR 10 neplatí ve vlacích cizích železničních správ včetně Slovenska!

Nárok na dovolenou při změně zaměstnání

Každému zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených zákonem, právo na dovolenou. Problematiku dovolených upravují ustanovení § 211 až 223 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP). Speciální úpravu pak obsahuje též podnikové kolektivní smlouvy akciových společností České dráhy a ČD Cargo, na rok 2012.
Pokud pracovní poměr trvá celý kalendářní rok, nejsou zpravidla s dovolenou problémy. Jiná je situace, pokud pracovní poměr skončí v průběhu roku, ať již ke konci příslušného měsíce (v případě výpovědi) anebo k určitému datu (v případě dohody). V takovém případě náleží zaměstnanci tzv. poměrná část dovolené (§ 212 ZP).
Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Pokud tedy pracovní poměr skončil uprostřed měsíce, nárok na dovolenou za tento měsíc zaměstnanci nepřísluší (stačí byť jen jeden neodpracovaný den v měsíci). Pro určení přesné výměry poměrné dovolené platí zásada, že pokud poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden. Např. činí-li poměrná část dovolené víc jak půlden (třeba 0,67 dne), zaokrouhlí se na půlden směrem dolů, činí-li méně jak půlden (třeba 0,34 dne), zaokrouhlí se nahoru.(§ 216 odst. 5 ZP). Pokud pracovní poměr skončil uprostřed měsíce, nenáleží zaměstnanci za tento měsíc poměrná část dovolené ani od starého, ani od nového zaměstnavatele, i když nový pracovní poměr bezprostředně navazuje na skončený pracovní poměr.
Pokud zaměstnanec vyčerpal ke dni skončení pracovního poměru u starého zaměstnavatele celou její poměrnou část, nemá skončení pracovního poměru na dovolenou žádný vliv. Jiná je situace, pokud poměrnou část dovolené přečerpal (např. měl nárok na 11 a půl dne dovolené, vyčerpal však již 16 dnů). V takovém případě musí zaměstnanec vrátit bývalému zaměstnavateli vyplacenou náhradu mzdy za přečerpanou dobu (v tomto případě za 4 a půl dne) – § 222 odst. 5 ZP. Jestliže však ke dni skončení pracovního poměru zaměstnanec nevyčerpal celou dovolenou, na kterou mu vznikl nárok, může mu ji poskytnout nový zaměstnavatel, jestliže nový pracovní poměr bezprostředně navazuje na ten skončený, jestliže o to zaměstnanec požádá dosavadního zaměstnavatele před skončením pracovního poměru a jestliže se dosavadní a nový zaměstnavatel dohodnou na výši úhrady náhrady mzdy za její nevyčerpanou část (§ 221 odst. 1 ZP). Pokud se zaměstnavatelé nedohodnou, tak dosavadní zaměstnavatel při skončení pracovního poměru nevyčerpanou dovolenou zaměstnanci proplatí (§ 222 odst. 2 ZP).
Ještě je třeba zmínit ustanovení § 216 odst. 3 ZP, které stanoví, že jako výkon práce pro účely dovolené se posuzuje také doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, vyjmenované v nařízení vlády k provedení zákoníku práce. Doba čerpání mateřské dovolené a doba, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce.

JUDr. Miroslav Kovář
advokát a právník FSČR
E-mail: miroskovar@seznam.cz

Desátého ledna tohoto roku uplynulo dvacet let od tragické nehody na trati Letohrad–Žamberk, k níž došlo v pátek 10. ledna 1992 na osobním vlaku 5116. Při této nehodě zemřel jeden člověk – smrtelným zraněním podlehl letohradský řidič autojeřábu. Asi šest cestujících z vlaku bylo vážně zraněno a těžké zranění utrpěl rovněž strojvůdce Jan Varačka.
Vlak, který vidíme na snímcích, byl sestaven z motorového vozu 810 + 010 + 010 + 010 + 810 + 010 + 810. Jako strojvůdci na něm svoji službu vykonávali – zepředu kolegové Jan Varačka, Vlastimil Hampl a na konci vlaku Miloš Stupka. Vlakvedoucím byl Jan Kohůt a průvodčím Josef Mrština.

Pro někoho možná maličkosti, pro nás ale zlepšení pracovního prostředí!

V měsíci lednu odešel z SOKV Ostrava technik pro opravy vozidel ing. Pavel Sýkora, se kterým jsem měl možnost spolupracovat, protože jako strojvedoucí jezdím v PJ Olomouc na lokomotivách řady 731.
Sériová výroba těchto lokomotiv začala asi před dvaceti lety. Do dílenských oprav tyto lokomotivy sice chodí velmi málo, ale už z výrobního závodu nebyla kabina dobře navržena. Nevyhovují sedačky anebo špatné topení a navíc, kde se strojvedoucí dotkne – tam je samé železo. Po jednom z požadavků vznesených na zlepšení pracovního prostředí na těchto hnacích vozidlech mně bylo při MM prohlídce vysvětlováno, že vedení ČD Cargo nařídilo kvůli úsporám financí jen ty nejnutnější opravy. K obratu ale došlo po telefonickém kontaktu právě s panem Sýkorou.
Jezdil jsem pak na 731 062, kde byly očalouněny sedačky i madla, která byla z výroby původně jen jako železné trubky. A na této lokomotivě dílna se také vícekrát upravovalo topení a sám pan Sýkora přijel ověřit jeho funkčnost. Plocha na stanovišti, kde se strojvedoucí opírá, byla oblepena filcem. Někdo možná řekne, že jde o maličkosti, ale věřte, že to všechno vylepšilo pracovní podmínky nás strojvedoucích.
Na 731 029 byly v DPOV Nymburk zkušebně dosazeny nové sedačky, bohužel ale konzola sedačky byla nevhodně umístěna, což se ale pak už zlepšilo u 731 027. Začíná se také dosazovat přídavné nezávislé topení.
Zmínil jsem zde jen část věcí, které se nám podařilo s panem Sýkorou realizovat. A já mu chci za všechno poděkovat a na novém pracovišti v České Třebové popřát hodně úspěchů. Kéž by i spolupráce s Vaším nástupcem byla tak dobrá, jako tomu bylo s Vámi.

Josef Prát

Náš kolega, strojvedoucí Zdeněk Šrámek z PP Brno hlavní nádraží právě na sklonku minulého roku obdržel nejvyšší uznání Českého červeného kříže – zlatou medaili prof. MUDr. J. Janského, která je udělována dárcům krve za dovršení počtu čtyř desítek bezpříspěvkových odběrů této nejvzácnější tekutiny. Také výbor a členové naší základní organizace mu za tento vysoce humánní přístup k potřebám jiných občanů upřímně děkují. Do dalšího života mu přejeme hodně úspěchů, spokojenosti a především zdraví.

ZO FS Brno dolní

Třetího ledna 2012 oslavil své 60. narozeniny náš bývalý kolega, strojvedoucí Karel Šišák (ČD Cargo), který je v současné době již na zaslouženém odpočinku (DSP). Mnoho štěstí, zdraví, osobní pohody do dalších let přejí výbor, kamarádi a ostatní členové přerovské základní organizace FS.

Ke dni 31. listopadu loňského roku ukončil svou činnost jako strojvedoucí ČD a člen základní organizace FS Chomutov, pan Jiří Gregor. Tímto mu chceme především poděkovat za odvedenou práci a také za jeho angažovanost v kulturní oblasti pro členy Federace strojvůdců. Do dalších let hodně zdraví, štěstí a spokojenosti mu přejí v novém zaměstnání všichni členové chomutovské ZO Federace strojvůdců.
 
Významné životní jubileum šedesáti let oslaví 6. února náš kolega Jiří Sláma ze základní organizace FS Kolín. Hodně spokojenosti do dalších let, štěstí a k tomu především pevné zdraví mu přejí výbor a ostatní členové kolínské ZO Federace strojvůdců.
 
Dne 28. ledna oslaví své životní jubileum 60 let náš kolega, člen základní organizace FS Krnov, pan Jaromír Uherka. Do dalších let mu hodně zdraví, štěstí a pohody jak v rodinném, tak i profesním životě přejí kolegové a výbor krnovské ZO Federace strojvůdců.
 
Dne 20. ledna oslavil svoji první padesátku náš kolega Milan Režný, člen základní organizace FS Tišnov. K těmto kulatinám mu srdečně blahopřejí a ještě mnoho dalších let ve zdraví, štěstí a spokojenosti přejí výbor a ostatní členové tišnovské ZO Federace strojvůdců.

Desátého února bude své 65. narozeniny slavit náš kolega Vojtěch Daněk, strojvedoucí ve výslužbě. Výbor a ostatní kolegové z prostějovské základní organizace FS mu přejí do mnoha dalších let spokojeného života hodně štěstí a především zdraví.

Dne 16. února oslaví své životní jubileum padesáti let náš kolega Pavel Novák ze základní organizace FS Ústí nad Labem. Do druhé padesátky spokojenost, pohodu a hlavně zdraví mu přejí výbor a ostatní kolegové z jeho ZO Federace strojvůdců.

Šestého února bude slavit svoji šedesátku náš kolega Karel Auerswald (ČD). Vše nejlepší, spokojenost a pevné zdraví do mnoha dalších let svému oslavenci přejí výbor a ostatní kolegové ze základní organizace FS Hradec Králové.

Životní jubileum padesáti let bude 7. února slavit kolega Ivo Swaczyna, člen základní organizace FS DKV Praha. Do mnoha dalších spokojených let jen to nejlepší, štěstí a samozřejmě hlavně zdraví mu přejí výbor a ostatní kolegové z jeho ZO Federace strojvůdců.

Dne 15. února bude svoje šedesátiny slavit kolega Miroslav Král ze základní organizace FS Louny. Hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do mnoha další let mu přejí výbor a všichni členové lounské ZO Federace strojvůdců.

Hned pětice našich děčínských kolegů bude slavit svá životní jubilea v prvních týdnech měsíce února – 75. narozeniny 2. 2. Václav Vostrý, 65 let 5. 2. Josef Šebek (oba ve výslužbě), první padesátku 7. 2. strojvedoucí Václav Rychlý, šedesátiny 14. 2. Ivan Sluťák (v současnosti již v důchodu) a 18. 2. své 55. narozeniny strojvedoucí Petr Král. Výbor a ostatní kolegové ze základní organizace Federace strojvůdců Děčín všem oslavencům srdečně blahopřejí a ještě do mnoha dalších spokojených let přejí hodně štěstí a především pevné zdraví.

V měsíci lednu a únoru tohoto roku oslavili či oslaví svá životní jubilea tito naši kolegové z liberecké základní organizace: padesát pět let 3. 1. Zdeněk Černý a členové Senior klubu 65 let 25. 2. Miloslav Dolejší, 75 let 7. 1. Josef Kaněra. Výbor, členové liberecké základní organizace a členové Senior klubu děkují všem za odvedenou práci a do dalšího života přejí hodně štěstí, pohody, pevné zdraví a spokojenosti v rodinném životě.

V příštích dnech oslaví svá životní jubilea tito naši kolegové, členové chomutovské základní organizace FS – 4. února 50. narozeniny strojvedoucí ČD pan Miroslav Kukuc; 65. narozeniny 2. února pan Jaroslav Urban a 6. února pan František Pánek, oba strojvedoucí ve výslužbě. Všem srdečně blahopřejeme a do dalších let přejeme mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti. – Výbor a všichni členové ZO FS Chomutov

Hned šestici jubilantů mají v prvních týdnech letošního roku mezi sebou členové základní organizace Cargo Ostrava. – Svoji první padesátku oslavil 27. ledna kolega Miroslav Sýkora a pětapadesáti let se dožili 3. ledna Rostislav Zienč, 8. ledna Oldřich Myška, 13. ledna Miroslav Rudecký, 19. ledna Pavel Krupa a 8. února Ivo Holáň. Všem těmto oslavencům hodně úspěchů a ještě mnoho dalších let ve štěstí, spokojenosti a hlavně zdraví přejí výbor a ostatní kolegové ze ZO Cargo Ostrava.

Ke konci loňského roku odešel do předčasného důchodu náš kolega, strojvedoucí ČD Cargo Jaromír Honeš. Hodně štěstí, pevného zdraví a spokojenosti mu do dalších let přejí členové a výbor základní organizace FS Valašské Meziříčí.

Třicátého prosince 2011 zemřel ve věku 71 let strojvedoucí ve výslužbě, pan František Dreiseitel.
Prosíme všechny, kdo jste našeho kolegu znali, aby mu společně s námi věnovali svoji tichou vzpomínku.

Výbor a členové ZO FS Přerov

2. část

Pokud nesedíte u okénka a není pěkné počasí a neletíte nad pevninou, je let kromě startu a přistání v podstatě nuda. Turbulence nebyly, posádka roznesla občerstvení a hodný pán nás s Alenkou pustil k okýnku, takže jsme si let do Londýna skutečně užili. Pro mě osobně se stal přílet nad Londýn a následné kroužení nad jeho centrem jedním z nejsilnějších zážitků celé cesty.
Heathrow, Heathrow! Na stojánku číslo XY právě přistál airbus z Prahy, na jehož palubě je budoucí světoznámá skupina Kelt Grass Band, která Vás zve ke svému improvizovanému vystoupení v odletové hale před startem přípoje do Miami. A tak to, přátelé, bylo. Po nezbytných procedurách, při kterých si přišli na své zejména milovníci těsných tělesných kontaktů, jsme se dostali k naší odletové bráně, u které jsme strávili krásné čtyři hodiny. Kapelník zavelel, ti, kteří mohli, vyndali nástroje a chvilku jsme si zahráli. Nikdo nás nevyhodil, naopak, několik lidí se na nás usmálo. Zajímavé bylo, že celou dobu okolo procházely s kufry na kolečkách ty HEZKÉ letušky. Kam šly, je mi dodnes záhadou.
Cesta do Miami, to bylo 9 hodin letu převážně nad Atlantikem, ale zato Jumbo Jetem. Písnička Wabiho Ryvoly se mi neodbytně drala na mysl, neboť patří k mým nejoblíbenějším, a nikdy jsem si nemyslel, že její refrén prožiju na vlastní kůži. Musím vyseknout pochvalu British Airways, neboť jídlo bylo dobré, audio i video fungovalo, ale i tak bylo těch 9 hodin za trest. Později jsme zjistili, že jsme si nevzali karty, a když vám řeknu, že jsme se v zoufalství s Jančou a Jiříkem uchýlili k slovnímu fotbalu, jistě pochopíte, že situace byla vážná. Ale v osmi se to lépe táhne a najednou se pod křídly objevilo pobřeží Floridy. Za sebe můžu říct, že jsem polknul a fascinovaně hleděl na kontinent, o kterém jsem si myslel, že jej nikdy nespatřím na vlastní oči. Jumbo zakroužilo, potom lehký náraz, jak se kola dotkla přistávací plochy, a byli jsme v Americe.
Vystoupili jsme z letadla a pamětlivi toho, že nás čekají pohovory s imigračními úředníky, jsme se tvářili přívětivě a postupovali tunelem do nitra Spojených Států. U první americké vlajky chtěl kapelník, abychom se natočili, Jana spustila kameru, načež se z reproduktorů ozvalo: No camera, pleeeeeease. Samotný vstup proběhl rychle a bez problémů, zřejmě na tom měly zásluhu naše předodletové tanečky (děkujeme, Alenko).
Přátelé, pokud někdy pojedete do Ameriky, vyhněte se letišti v Miami. Mně osobně přijde nepřehledné, hektické a ani angličtina se španělským přízvukem mi příliš nepřidala. Ale nešť. Znovu jsme podali svá zavazadla, a protože jsme měli poměrně dost času, chtěli jsme se podívat i před letiště. Otevřely se dveře, dýchlo to na nás, my jsme se orosili a dveře jsme zase nechali zavřít. Od tohoto okamžiku se tak stala naším nerozlučným společníkem klimatizace.
Vlakem bez strojvůdce (to víte, Amerika) jsme se přesunuli do vnitrostátní odletové haly, abychom zjistili, že náš let má jednak zpoždění, a jednak je údajně přeplněný tak, že slabším povahám nabízely aerolinky 200 dolarů, když zůstanou na zemi. Vydrželi jsme, přežili i to, že nás honili od „gejtu ke gejtu˝ a posléze se ocitli na palubě letadla, které bylo jen o trochu větší než lepší autobus. Starala se o nás jedna letuška a doteď nás mrzí, že jsme si ji nevyfotili, protože takové ženy se rodí (aspoň doufám) jednou za několik generací. Startujeme. Miami International Airport i se svojí ohyzdnou architekturou zůstalo pod námi, směřujeme k severu. To už nám pomalu padaly hlavy, neboť z Prahy jsme startovali 8.15 a na našich vnitřních hodinách bylo kolem třetí ráno, zatímco díky časovým posunům, které já osobně moc nechápu a pokládám je za veliký podvod na lidstvo, bylo cca o pět hodin méně.
Ledva jsme stačili vypít objednané nápoje – nebojte, nic exkluzivního, džus nebo voda with ice nebo without ice – sklouzl letoun lehce po křídle a pod námi se objevila zářící mekka country hudby. Zarolovali jsme a s dvouhodinovým zpožděním byli na místě. Přátelé, kamarádi – Kelt Grass Band právě přistál v Nashvillu. Náš sen se začal plnit. Bylo 10. června krátce po půlnoci místního času.

Pokračování

Tomáš Tichý
ČD Cargo, PJ Česká Třebová
ZO FS Hradec Králové

Členové kapely Kelt Grass Band se kochají nabídkou v obchodě s hudebními nástroji na hlavní třídě v Nashvillu

Nashvillská Broadway

jízdní řád ČSD z r. 1960–1964, oblast Čechy.
Tel. 604158383

Vážení kolegové, Federace strojvůdců nabízí ve svém nově pořízeném penzionu Real v Bedřichově v Jizerských horách rekreaci vlastním členům a v případě nenaplnění kapacity i pro ostatní železničáře anebo veřejnost.
Penzion Real se nachází v CHKO Jizerské hory v obci Bedřichov u Jablonce nad Nisou. Tato lokalita je vyhledávaným cílem letní rodinné rekreace, pěší turistiky a cykloturistiky, v zimě pak rájem lyžařů a běžkařů se šesti sjezdovkami a sedmi vleky s možností večerního lyžování. Je zde také jeden z výchozích bodů tzv. Jizerské lyžařské magistrály (170 km upravovaných lyžařských stop po celých Jizerských horách). Tato horská rekreační obec (680 m n. m.) je vnímána jako jedna z bran Jizerských hor s velmi dobrým dopravním spojením s Libercem a Jabloncem nad Nisou.
Penzion Real Bedřichov ubytování: v 8 pokojích o 2 až 4 lůžkách (celkem 26 míst a 5 přistýlek), které mají vlastní sociální výbavu (WC, sprch. kout, umyvadlo), televize na pokojích, možnost připojení na WiFi. Stravování – polopenze, s možností celodenního stravování. Úschovna lyží a horských kol.
Penzion Real restaurace: restaurace s barem, krbem a televizí (40 míst) s bohatou nabídkou studené i teplé minutkové kuchyně. Restaurace zároveň slouží jako společenská místnost. K dispozici je rovněž letní terasa, venkovní ohniště.
Okolí – zimní aktivity: Nejbližší vlek je vzdálen 200 m, lyžařský areál Malinovka je vzdálen 500 m – 2 vleky, 1 dětský. V lyžařském areálu Bedřichov se nachází celkem 7 vleků, sjezdovky různé náročnosti, umělé zasněžování, možnost večerního lyžování, k dispozici jsou lyžařské školy, půjčovny lyžařského vybavení, ski-servisy. Další lyžařské areály v okolí: Severák (3 km), Tanvaldský Špičák (10 km), Ještěd (15 km). Bedřichov je ideálním výchozím místem pro běžecké lyžování. V tuto chvíli mají lyžaři Jizerské lyžařské magistrály k dispozici více jak 170 km upravovaných lyžařských stop v oblíbeném terénu Jizerských hor. V Bedřichově se také nachází start tradiční Jizerské padesátky.
Okolí – letní aktivity: Pěší turistika, cykloturistika, koupání – koupaliště v Bedřichově, krytý bazén v Jablonci nad Nisou, Aquapark Babylon v Liberci, půjčovna horských kol, tenisové kurty, bowling a minigolf v místě, možnost vyjížděk na koních, ideální podmínky pro rybaření. Tipy na výlety: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, hrad Frýdštejn, zámek Frýdlant, lázně Libverda, botanická a zoologická zahrada v Liberci, systém rozhleden kolem Jablonce nad Nisou, vybudovaný na významných kopcích na počátku 20. století, čedičový vrch Bukovec nad osadou Jizerka, komplex jezírek a rašelinišť protkaných naučnými stezkami, zbytky pralesa Jizera.
Autobusové spojení: zastávka Bedřichov – Vodárna, MHD č. 1 z Jablonce nad Nisou
Vlakové spojení: Jablonec nad Nisou centrum, odtud dále MHD
Ubytování a stravování: Všechny pokoje mají vlastní sociální zařízení – sprchový kout, umyvadlo, WC. V níže uvedené ceně je zahrnuta i polopenze v hodnotě 150 Kč.

Ubytovací kapacita a ceník

pokoj č. 1 – 2 lůžka, přízemí, 1x dvojpostel sestavená ze dvou samostatných lůžek pokoj bez TV, okna na terasu, 350 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
pokoj č. 2 – 4 lůžka (+ 1 přistýlka), 2. patro, 4x samostatné lůžko, z toho jedno rozkládací jako možná přistýlka, 380 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
pokoj č. 3 – 4 lůžka (+ 2 přistýlky), 2. patro, TV; 1x dvojpostel sestavená ze dvou samostatných lůžek, 2x samostatné rozkládací lůžka s možností rozložení až dvě přistýlky, 400 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
pokoj č. 4 – 2 lůžka, 2. patro, 1x dvojpostel sestavená ze dvou samostatných lůžek, 380 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
pokoj č. 5 – 3 lůžka (+ 1 přistýlka), 2. patro, TV; 1x dvojpostel sestavená ze dvou samostatných lůžek, 1x samostatné rozkládací lůžko s možností jedné přistýlky, 400 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
pokoj č. 6 – 4 lůžka (+ 1 přistýlka), 2. patro, TV; 4x samostatné lůžko, z toho 3x na zvýšeném pódiu a 1x rozkládací s možností jedné přistýlky, 400 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
pokoj č. 7 – 4 lůžka, 2. patro, 1x dvojpostel sestavená ze dvou samostatných lůžek, 2x samostatné lůžko, pokoj umístěn až ve štítě budovy, příčné stropní trámy, 400 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
pokoj č. 8 – 3 lůžka přízemí, 1x dvojpostel sestavená ze dvou samostatných lůžek, 1x samostatné lůžko, 380 Kč na osobu a noc včetně polopenze.
Za přistýlku, která je možná na pokojích č. 2, 3, 5 a 6, je stanovena částka 300 Kč včetně polopenze.
Děti do 4 let jsou ubytovány bezplatně. K dispozici je i dětská postýlka přednostně na pokoje č.2, 3, 5 a 6. Její použití bezplatně.
Ceny platí pro minimální počet dvou nocí. Při ubytování na 1 noc jsou ceny vyšší o 20 % za ubytování.
Při obsazení pokoje o jednu osobu méně než je kapacita pokoje – bez poplatku, o více než jednu osobu – poplatek 100 Kč za neobsazenou postel. (příklad: 3lůžkový pokoj – 2 osoby za 2 x standardní cenu, 1 osoba – 1x standardní cena + poplatek 100 Kč atd.)
Pro členy FSČR a rodinné příslušníky je sleva na ubytování ve výši 50 Kč z ceny ubytování na osobu a noc.
Všechny ostatní i informace včetně rezervačního systému naleznete na webu http://www.penzion-real-bedrichov.cz, které se v současné době připravují.
Rezervaci a informace do otevření webových stránek můžete zajistit na tel. čísle 732 902 701 (Jan Zahula).

Za prezídium FSČR Jan Zahula

Interiér restaurace, která je součástí penzionu Real v Bedřichově

        

Pohled do dvou z celkem osmi pokojů, který je v nabídce penzionu

vše oblíbené vilky, chaty, studia v Černé Hoře, Bulharsku, Kalábrii a Sicílii. Novinka Madeira. Tel. 604 953 467, 608 520 080, 465 531 995

Černá Hora – Veliki Pijesak oblíbená vilka u pláže vhodná pro rodiny s dětmi, v sezoně již od 240 a mimo sezonu již za 100 Kč osoba/týden. www.marea.cz, tel. 313 120 237, 774 512 619

Lokomotiva 242 229-3 DKV Brno v železniční stanici Tišnov po příjezdu os. vlaku 4626 z Břeclavi. Foto: Pavel Hromek
 

Dvěma snímky se vracíme k jednání FISAIC, skupiny filatelie, které se uskutečnilo loni 9. září v salonku TGM v železniční stanici Praha Masarykovo nádraží.  Jednání železničářů – filatelistů řídil vedoucí sekce ing. Jaroslav Rubišar. Akce se konala v souladu s plánem akcí Zemského svazu FISAIC ČD pro rok 2011 a filatelisté na ní probírali řadu témat týkajících se dopravy a samozřejmě hlavně té železniční. Druhý den setkání pak byl určen k návštěvě výstavy Sběratel 2011 na výstavišti v Praze Letňanech. Text a foto: Jiří Adolf