|
V účinnost vešla i první změna
Katalogu povolání u společnosti ČD Cargo |
|
Spolu s platností Podnikové kolektivní smlouvy ČD Cargo, a.s. vešla
v účinnost od 1. ledna 2012 také 1. změna Katalogu povolání PERs-40-B-2010.
Toto změna byla formou projednávání (zdůrazňuji tedy, že nikoliv
v režimu kolektivního vyjednávání, neboť v takovém případě zde musí
dojít ke shodě!) projednávána od května až do prosince loňského
roku. Co nám tato změna přináší?
V části 1 výše uvedené interní normy (IN) jsou vypuštěny veškeré
texty, které mají vazbu na odměňování zaměstnanců, a to z důvodu
odstranění duplicity textů, které jsou zpracovány i v textu PKSČDC
na rok 2012 – ORz26-A-2012.
Dle vyjádření zaměstnavatele je Katalog spolu s IN PERs-43-B-2011
Systemizace pracovních míst (ta také doznala změny) pro oblast
odměňování zaměstnanců jen základní podpůrnou IN, která stanoví
konkrétní rozpětí tarifních stupňů, nikoli vlastní přiznání
konkrétního tarifního zařazení jednotlivých zaměstnanců.
V části 2 došlo k úpravě textů u obsáhlé řady povolání včetně 033
strojvedoucí.
V textu popisu u jednotlivých KZAM s tzv. doplňkovými činnostmi
došlo k jejich revizi s přihlédnutím k zákonným normám a IN, které
nově vstoupily v platnost.
U povolání strojvedoucí je zcela nový text „Doplňujících
charakteristik povolání˝:
1) ruční zpracování výkazu vozidel pro nákladní vlak včetně výpočtu
hmotnosti vlaku a skutečných brzdících procent,
2) předávání hnacích vozidel do a z opravy u externích opravců,
3) provádění úplných zkoušek brzd, které nahrazují práci vozmistra.
Ostatní v loňském roce užívané doplňující charakteristiky byly u
profese strojvedoucí zaměstnavatelem zamítnuty s ohledem na znění
Vyhlášky 173/1995Sb v platném znění a například IN PTs9-B-2011,
která vstoupila v platnost v roce 2011.
Dopady těchto změn pocítíme až s půlročním zpožděním s ohledem na
systém osobního ohodnocení, který pro své hodnocení bere v úvahu
předchozí čtvrtletí s jednoměsíčním zpožděním.
V části 3 této IN byl doplněn převodový rejstřík KZAM do CZ-ISCO
s ohledem na požadavky Českého statistického úřadu.
Od 1. ledna 2012 se na pracovně právní dokumenty neuvádí povolání,
ale pouze číslo KZAM a jeho název.
Zaměstnavatel dále deklaroval, že ještě v prvním čtvrtletí tohoto
roku chce zahájit další jednání k návrhu nové IN PERs-44-B-2011
Katalog zaměstnání. S čím na toto jednání navrhovatel přijde, lze
nyní ale jen těžko předjímat.
Jan Zahula
člen prezídia a vedoucí delegace FSČR
pro kolektivní vyjednávání PKS ČDC na rok 2012
|
|
Požadujeme pokračování úprav
na stanovištích strojvedoucího |
|
Prezídium FSČR projednalo návrh plánu centralizovaných akcí BOZP a
akcí ke zlepšení pracovních a sociálních podmínek na ČD pro rok 2012
a doporučilo zařadit do tohoto plánu rovněž pokračování úprav
stanovišť strojvedoucího na hnacích kolejových vozidlech řady 242
(okna a rámy dveří) a dále montáž klimatizačních jednotek na HKV
řady 150 a 151. Dále bylo zdůrazněno, že naše odborová organizace se
nebude ani nijak bránit tomu, aby na základě závěrů jednání Pracovní
skupiny BOZP, která se bude podrobně zabývat rozdělením
centralizovaných prostředků, byla do plánu akcí zařazena realizace
nákupu elektronických čteček pro služební potřeby strojvedoucích.
|
|
Licence strojvedoucího – mnohé
je jinak... |
|
Také na stránkách našeho časopisu jsme v loňském roce několikrát
věnovali pozornost problematice platnosti Průkazu způsobilosti
k řízení hnacích vozidel a v této souvislosti pak také způsobu tehdy
připravovaného vydávání nových dokumentů, a sice Licence
strojvedoucího a Osvědčení strojvedoucího. Otiskli jsme pak dokonce
také poměrně obsáhlé pokyny, jak mají naši kolegové v této věci
postupovat.
Jak se ovšem ukazuje, už po pár měsících je mnohé jinak. Realitou je
totiž prodleva ve vydávání Licencí strojvedoucích a zavedení
rejstříků vydaných licencí a oprávnění strojvedoucích v EU. Poněkud
zvláštním dojmem působí zejména to, že Drážní úřad v tomto smyslu
bohužel až dodatečně zmírnil řadu svých původních požadavků.
Na základě vyjádření ministerstva dopravy a jednání na Drážním úřadě
oba dopravci, České dráhy i ČD Cargo, proto před několika týdny
vydali svá vlastní vnitropodniková opatření, která na tyto nové
skutečnosti reagují.
|
|
O „zkvalitňování života˝ aneb
Evropa na toboganu |
|
Je sobota sedmého ledna LP 2012, den po Třech králích. V Praze počasí
nic moc, zataženo, vítr a drobně prší. Slunce dnes pravděpodobně
vůbec nevyšlo. Na dveřích nikde nevidím křídou psané iniciály K+M+B.
Snad možná ještě někde na venkově, ale tady za několik let už nikdo
nebude vědět, co tyto iniciály znamenají. Dokonce oficiální
vyjádření ministerstva školství po různých testech a průzkumech
znělo, jsou blbější. Myšleno tím žáci základních škol...
Vycházím zadním vchodem z Obchodního centra Anděl a míjím starší
paní o dvou francouzských holích, která má na krku přivázán malý
proutěný košík s plyšovými zvířátky. Zastavuji a paní mě hned
ukazuje ,,Certifikát o prodeji a povolení Magistrátu hl. města a že
prý shání prodejem peníze pro děti do jednoho ústavu.˝ Nemohu ani
popsat ten strašný stud, který na mne dolehl. Už dlouho jsem se
necítil tak trapně, ač jsem nic nezavinil. Zakoupil jsem plyšovou
žabičku za 50 Kč, popřál paní, ať se jí daří a potácel jsem se domů.
Vzpomněl jsem si na „demonstraci˝ v loňském roce, kdy se tito
hendikepovaní lidé sešli na Palackého nám.v Praze. Bylo tam asi 4000
osudem různě postižených lidí, kteří chtěli upozornit ministra práce
a sociálních věcí na připravované omezení různých dávek a finanční
pomoci. Ještě než přišel sám ministr Drábek (TOP 09),vyšel na podium
šéf Rady zdravotně postižených pan Krása a apeloval na přítomné,
abychom se chovali slušně, nepískali a nepřerušovali výkřiky
ministra Drábka. Pán Bůh, Luboš Pomajbík s DOSu a několik kolegů –
fírů je mně svědkem. Čekal jsem ještě pugét růží od nejmladší
vozíčkářky pro pana ministra a happening mohl začít.
Jak se dalo předpokládat, ministr MPSV vysvětlil všem přítomným, jak
to se všemi postiženými myslí stát, vláda i on osobně dobře. A
hlavně, ničeho se neobávejte – nám přeci můžete věřit. Chtělo se mně
z těch řečí zvracet. Mnohým těmto lidem při dalším omezení dávek jde
doslova o přežití. Musím podotknout, že zaplať Pán Bůh není v mém
příbuzenstvu žádný postižený, vnoučata sportují, lyže, brusle a
lezení po stěnách je téměř denní záležitost některého z nich. Prostě
vše O.K. Snad právě proto mě tyto okamžiky dokážou nakopnout.
Když se přece jenom trochu rozjela (po kolika letech?) v našem tisku
kauza Mostecké uhelné společnosti a s ní zatím v nedohlednu 12,6
mld. Kč ve Švýcarsku, všichni jsme doslova zírali. Postoj pracovníků
státního zastupitelství či ministerstva financí musel Švýcary
doslova šokovat. Od roku 2006 poslali několik žádostí, ale marně.
Dnes už je evidentní, že to nebylo lajdáctví kohosi s úředníků, ale
jasný záměr, jak co nejdéle objasnění a vyšetření pozdržet. A tak
byl záměrně prošvihnut termín. Zbývá prý civilní žaloba, soud o 3,5
mld., důkazní břemeno a veškeré výdaje samozřejmě na naší straně.
Kdo všechny tyto jistě nemalé náklady bude platit? No samozřejmě MY
VŠICHNI!
Jak pravil jakýsi novinář, i pan nejlepší ministr financí na této
planetě a přidružených galaxiích si zřejmě smočil v kauze MUS a bude
muset mnohé postupy vysvětlit.V našem státě, jak ale všichni víme,
se dá vysvětlit i nevysvětlitelné. V rozkladové komisi na MF je pan
státní zástupce, na kterého je podána žaloba pro nečinnost jakožto
státního zástupce v této šlamastyce. Na státním zastupitelství
šlapal na brzdu, co to šlo, a na MF by měl pohnout s
„příběhem˝dopředu. To budou „nervy˝!
Desítky miliard Kč „odkloněných˝ různým jednotlivcům v desítkách
korupčních kauz nejsou vyřešeny. Každý týden přibývají nové, a tak
za chvíli už nikdo nevzpomene na Pavla Béma a jeho tunel Blanka,
Opencard, na ministra obrany Bartáka (Tatra), natož Vondru (ProMoPro),
na bývalého premiéra Grosse, na exministra dopravy Aleše Hřebíčka a
na desítky menších či větších podvodů na všech možných úrovních.
Platíme ale opět VŠICHNI. Také nejlepší ministr školství všech dob
Josef Dobeš má co vysvětlovat s dotačními programy z EU. Pořadí ať
si každý udělá sám.
Opravdu jsem si nikdy nepomyslel, že i po 22 letech ve svobodné,
demokratické zemi s tržním hospodářstvím budu stále častěji potkávat
bezdomovce, žebráky a v televizi každý týden uvidím prosbu zoufalého
rodiče či organizace o peněžní příspěvek na zdravotní pomůcku,
invalidní vozík či zvedací plošinu.
V Eurozóně je dluhová krize, Sever dále stojí proti Jihu, a vůbec ne
méně drasticky než ve známém románě (je pravda, že sice nejde o
život, ale o blízké přežití). A Euro i koruna padají a padají a
padají... Ta komunistická často ve vtipech uváděná Čína spoluurčuje
svými penězi další vývoj a osud v Evropě. Made in „čajna˝ pronikla
svými financemi a odkupem dluhopisů téměř do všech světadílů.
Brazílie, Rusko, Jižní Afrika, kdo by to před dvěma lety
prognózoval. ECB (Evropská centrální banka) na svých rotačkách chrlí
miliardy eur na pomoc Řecku, Španělsku Portugalsku atd.Tam se zdá,
že padají do opravdu velké černé díry. Již před dvěma lety někteří i
renomovaní ekonomové napsali, že Řecko nejde zachránit. Německo (Merkelová)
i Francie (Sarkozy) to nevidí. Nechtějí to vidět, protože neradi by
spáchali politickou sebevraždu při rozpadu Eurozóny či dokonce EU.
Proto volají po tvrdé centralizaci moci soustředěné v německém MF.
Všichni jedeme s kopce a pozvolné vypouštění tlaku z potrubí je
jaksi neúčinné. A tak možná ztratí evropské státy svoji suverenitu,
která ještě zbývá.
Pan ministr financí Kalousek má jednoduché myšlení, zaznělo v Hyde
parku na TV Prima dne 6. ledna 2012. Finanční analytik jedné banky
komentoval další vývoj v naší zemi a předpokládané mistrovské tahy
pana ministra. To že „prozatímní˝ zvýšení DPH nepokryje deficit
důchodového účtu, je všem jasné. A tak se už hovoří celkem otevřeně,
že už v polovině roku 2012 dle vývoje situace by číslo mohlo být
vyšší i než dohodnutých 17,5 % DPH. Je pravda, že existují číslice i
vyšší. Pokud by byl tento model uplatněn (DPH 19 až 20 %), to už by
byla opravdu jízda na toboganu. Každý si celkem snadno dokáže
odhadnout následné platby a zvýšení ceny naprosto všeho. Zatím je
vše pouze jako a mnoho lidí (fakticky to vlastně prozatím nikdo moc
nepocítil) to nevnímá.
Obávám se, že budu čím dále víc potkávat bezdomovců, žebráků a i tu
paní, která chce prodejem plyšových zvířátek pomoci někomu
z dětského domova.
Zajímá vás ještě volba prezidenta? Zajímá vás ještě trvalý boj mezi
policejním ředitelem a ministrem Kubicou? Zajímá vás ještě žvanění
Karolíny Peak o boji proti korupci?
Není nutno podléhat panice a nestrašte lidi, pravili svorně po jistě
dobrém obědě v Lánech pan prezident i pan premiér. Jestli jsem tedy
někoho trochu „vystrašil˝, tak se moc omlouvám.
Hodně zdraví a zdraví a zdraví... všem kolegům do roku 2012 přeje
Pavel Dlouhý
P.S. Dnes jsem slyšel
z úst pana premiéra, že lepší než slova reforma je použít
modernizace života, zkvalitnění života. A my lidi blbý se těm
reformám tak bráníme. Jó, nevděk světem vládne.
|
|
Ptejte se před volbami těch,
kteří se na vás budou usmívat z předvolebních poutačů |
|
Dvě knihy a velmi smutné srovnání
Listuji dvě desítky let starou knihu s dlouhým názvem Oblastní jízdní
řád ČSD Morava a Slezsko 1991–1992. Srovnávám s knihou, která platí
od 11. prosince 2011. Někdy je poučné vrátit se k minulému a
srovnávat s dnešním. V tomto případě musím hned v úvodu konstatovat,
že jde o srovnání velmi smutné.
V platném jízdním řádu už nejsou tyto železniční tratě nebo jejich
části: Moravské Budějovice–Jemnice, Hrušovany nad Jevišovkou–Hevlín,
Dobronín–Polná, Vranovice–Pohořelice, Čejč–Ždánice, Velké Opatovice–Chornice,
Dzbel–Chornice–Moravská Třebová, Velká Kraš–Vidnava, Hodslavice
Hostašovice–Nový Jičín horní nádraží, Bruntál–Malá Morávka,
Jakartovice–Svobodné Heřmanice, Nezamyslice–Morkovice, Kojetín–Tovačov,
Kyjov–Mutěnice včetně Mutěnické spojky, Hodonín–Holíč (SR), Moravský
Karlov–Štíty a Hanušovice–Dolní Lipka.
Na trati Břeclav–Lednice jsou vedeny pouze nostalgické a výletní
vlaky. Z Ivančic do Oslavan jezdí vlaky v omezeném počtu jen o
sobotách a nedělích v období od 31. března do 28. října. Na trati č.
300 Brno–Přerov se z JŘ platného od 11. prosince 2011 v tichosti
„ztratily˝ Holubice, Velešovice a Komořany u Vyškova. Už řadu let na
této elektrifikované trati panuje absurdní stav, kdy mezi Vyškovem
na Moravě a Brnem jezdí pouze jeden pár osobních vlaků. Noční 4027
do Vyškova a ranní 4702 z Vyškova do Brna. V pracovní dny směr do
Brna posiluje v ranní špičce ještě zastávkový Sp 1638. Všechny
ostatní osobní vlaky jsou v rámci IDS Jihomoravského kraje vedeny
pouze mezi Brnem a Křenovicemi horním nádražím. Cestující z Vyškova
do Brna a opačně mohou využít rychlíky relace Bohumín nebo Olomouc.
Cestující z Lulče, Komořan u Vyškova, Rousínova, Velešovic a Holubic
jsou odkázáni na autobusy. Fandové železnice mohou také pozorovat
projíždějící rychlíky a těšit se na dlouhá léta slibované
zdvojkolejnění této důležité dopravní tepny.
Tak nám za dvacet let ubylo 206 kilometrů tratí a 71 zastávkových
míst. Některé z uvedených tratí mají ještě zrnko naděje na obnovení
provozu, některé již zmizely z map i z povrchu zemského. Naší moudří
předkové v těžkých podmínkách a s primitivní mechanizací tratě
vybudovali. Jejich vděční potomci po několik generací v měnících se
režimech udržovali na tratích provoz. Až naši dnešní představitelé –
mimochodem zvolení našimi hlasy ve svobodných volbách – při absenci
skutečně kvalitní státní dopravní politiky dílo našich předků
likvidují. Zaklínajíce se ekonomickými pravidly a péčí o blaho svých
voličů… a řadou jiných blábolů…
Na podzim letošního roku proběhnou krajské volby. Kraje rozhodují o
tom, jakou dopravu a v jakém rozsahu a u kterých dopravců ji ve svém
kraji objednají. Neboť kraje ji také v rozhodujícím objemu
spolufinancují. Ptejte se před volbami těch, kteří se na vás budou
usmívat z předvolebních poutačů, na jejich znalosti a názory ohledně
dopravy. A zvláště ekologické železniční dopravy. Možná budete
překvapeni, že mnozí z nich cestovali vlakem naposledy na školním
výletě v době, když v čele rychlíku do Jeseníku přes Ramzovou dýmala
parní legenda „Ušatá˝ řady 464. 0. A pak pečlivě zvažujte, kdo si
zaslouží váš hlas. Je totiž i vaší odpovědností, zda v důležitém
krajském zastupitelstvu usedne ten, kdo v něm už dvě či tři volební
období tvoří politický kompars, nebo kandidát, který je schopen pro
svůj kraj něco pozitivního vykonat.
Vladimír Selucký
P. S.: Když jsem ráno 2. ledna pročítal stránky denního tisku
s přáními našich významných osobností do nového roku 2012, nesmírně
mě zaujalo přání předsedy Ústavního soudu České republiky Pavla
Rychetského v brněnském deníku Rovnost. Hned bych pod něj připojil
svůj podpis. Má totiž souvislost i s tím, o čem se zmiňují předešlé
řádky. Dovolte, abych doktora Rychetského citoval: „Naší zemi –
to znamená nám všem, kteří zde žijeme – přeji, abychom ve zdraví,
zejména duševním, přežili to stupidní šílenství domácích i
zahraničních hlasatelů jediné, neoliberální pravdy, jejíž
uskutečňování způsobilo současnou globální hospodářskou krizi. A
svým bližním samozřejmě přeji hlavně zdraví a lásku, bez které by
život nestál za nic.˝
|
|
Kde je proklamovaná podpora
železnice a kde zůstaly skutky? |
|
Vážení kolegové v Pardubickém kraji!
Zaujal mě váš článek o drážní osobní dopravě ve vašem kraji. Jsa
z kraje ústeckého, vím dobře, o čem je řeč. Jediný rozdíl je v tom,
že my k likvidaci regionální dopravy nepotřebujeme firmu OREDO,
vystačíme si s úředníky odboru dopravní obslužnosti krajského úřadu,
kde vládne ruku v ruce ODS a ČSSD.
Omezování regionální železniční dopravy nás postihlo již před
několika lety a tak utichl provoz na tratích Lovosice–Most, Kadaň
předměstí–Kaštice, Račiněves–Libochovice, Děčín–Oldřichov u Duchcova.
Na některých se jezdí alespoň v létě o víkendech, jiné se „úspěšně˝
rozkrádají, neboť je zde zavedena „dlouhodobá výluka˝, což je
oblíbený nástroj SŽDC k tomu, aby si zde nikdo nemohl objednat
vlakovou dopravu, byť v malém rozsahu.
SŽDC pak trať de facto neudržuje, což by ze zákona měla, a „úspora˝
je na světě. Kde by po případném předání obcím vzaly tyto peníze na
obnovu infrastruktury? Docela překvapuje, když mluvčí SŽDC oznámí,
že tato státní organizace skončila v zisku kolem 1 mld. Kč. Je zde
tedy pro generování zisku či pro zodpovědnou správu železniční
infrastruktury?
Mnozí dobře víme, jak situace na některých tratích vypadá. Mnohdy
jsme svědky toho, že i nákladně zmodernizované úseky mají zůstat po
„neobjednávce˝ krajů buď bez osobní dopravy vůbec, nebo jen s velmi
omezenou. To svědčí o absolutní nekoordinaci SŽDC a krajů, potažmo
státu. O hospodaření ještě jeden příklad z mého okolí. Ve stanici
Oldřichov u Duchcova byly, jistě nákladně, zrekonstruovány prostory
pro cestující, včetně bezbariérového přístupu. To se stalo před
několika lety, leč cestující se do těchto prostor nikdy nepodívali a
patrně ani nepodívají. Budou dál mrznout na nástupištích, možná pro
ně ještě tak stlučeme nějaký přístřešek?!... Vítejte v České
republice 21. století. Nebo spíše v Kocourkově?
Ale to jsem trochu odbočil. Podíváme-li se do pracovní verze
„Dopravního plánu Ústeckého kraje˝, vidíme jasnou tendenci ke
zrušení objednávky vlakové dopravy ze strany kraje (Chomutov–Vejprty,
Rumburk–Mikulášovice přes Panský, Vraňany–Straškov, Louny–Slaný,
Ústí Střekov–Děčín). Pro tratě, kde není pravidelná nákladní
doprava, to znamená víceméně odsouzení k postupnému zániku.
V současnosti se údajně chystá dlouhodobá výluka na tzv. Doupovské
dráze, takže by byl znemožněn i provoz v tzv. turistickém režimu. Po
uvažovaném zdražení jednotlivých vozových zásilek u ČDC zhruba o 10
% lze očekávat jejich postupný útlum, což se týká právě „regionálek˝.
Tyto přepravy jsou prý spíše na obtíž…
Podmínky ale nastavuje hlavně stát, a tak se ptejme, proč jsou
poplatky za dopravní cestu takové, že vlak je třikrát dražší než
autobus. Kde je neustále proklamovaná podpora železnice a kde jsou
skutky, kde mizí peníze za nekvalitně provedené nové stavby na
koridorech (technologické vady výhybek, opadávající dlaždice
v podchodech apod.)?
Kolegové, ve svém článku píšete o projíždění některých zastávek
vlaky a obsluze těchto míst autobusy. Tento nápad má i ústecký kraj
a už ho také realizuje, viz trať Žatec západ–Blatno u Jesenice,
Žatec–Chomutov nebo Žatec–Lužná u Rakovníka. U dalších to plánuje.
Co na tom, že mnohde jezdí Regionovy, které mají signalizační
systém, takže lze zastávky „okřížkovat˝, tedy zastavovat na znamení.
Těžko říct, zda je to hloupost nebo neinformovanost krajských
byrokratů. Ale potom se tedy ptejme, za co si tyto naše zaměstnance
na krajských samosprávách vlastně platíme. Ale moc se tomu zase
nedivme, pokud krajský radní pro dopravu za ODS stihne ještě
poslancovat, nelze po těchto lidech chtít o mnoho více než stříhání
pásek. Prostě chudáci, kteří si musí přivydělávat dalšími funkcemi.
A pak už nezbývá čas na to, aby se třeba zabývali integrovaným
dopravním systémem, čímž by skutečně lidi motivovali a hlavně jim
ulehčili a zpříjemnili používání veřejné dopravy.
A tak vězte, milí kolegové v Pardubickém kraji, že v tom nejste
sami. Jen mnoho lidí už znovu kapituluje a přestává se zajímat o
věci veřejné (s malými v!). Je to po více než 20 letech více než
tristní obrázek nejen situace na železnici, ale ve státě jako
takovém. Čím to, že mě takový závěr napadá pár dní po smrti prvního
českého prezidenta…
Pavel Suk, strojvedoucí ČDC
|
|
Omluva přišla za osmapadesát
let |
|
Psal se rok 1946, když lokomotivku Škoda Plzeň začala opouštět
čtyřicetikusová série strojů řady 498.0, brzy známých pod přezdívkou
Albatros. Mohutné stroje o uspořádání dvojkolí 2´ D 1´ a s
čtyřnápravovým tendrem řady 935.0 o celkové délce přes nárazníky
25030 mm a hmotnosti 176 tun byly určeny pro vozbu těžkých rychlíků.
Nikoho v době jejich zařazování do provozu ani v nejhorším snu
nenapadlo, že jeden z nich bude spojován s druhou největší
železniční nehodou v naší historii – srážkou vlaků u Šakvic na
Břeclavsku na Vánoce 1953…
Zmíněné tragické nehodě se věnuje v rozsáhlé analytické a
investigativní práci otištěné v několika regionálních periodikách na
jižní Moravě také historik, publicista a vysoce erudovaný
vlastivědný pracovník PhDr. Ladislav Valihrach. Věřím, že celá jeho
práce bude otištěna i v Zájmech strojvůdce. Čtenářům nyní připomenu
jen základní fakta. Dne 24. prosince 1953 v 1.06 hod. najel rychlík
R 4 jedoucí z Prahy do Bratislavy rychlostí 86 km/h na konec
osobního vlaku č. 718 z Brna, který stál před návěstí Stůj
vjezdového návěstidla žst Šakvice. R 4 před tím projel návěst Stůj
oddílového návěstidla hradla Obecní pole. V čele rychlíku R 4 byl
Albatros 498.033. Osobní vlak byl doslova smeten z trati. Následky
srážky byly děsivé: 106 mrtvých a 102 zraněných.
Doktor Valihrach si ve své práci jakoby povzdechl: „Žádné
označení místa nehody není – snad by zde mohl stát aspoň malý
symbolický pomníček či kříž s datem tohoto vánočního neštěstí a
s číslem uvádějícím počet obětí…˝ Také já, jako celoživotní
skalní fanda železnice a také železnici věnující všechna svá
pracovní léta, jsem o nehodě samozřejmě věděl. Smutný fakt, že tuto
nesmírnou tragédii nic nepřipomíná, mi ale znám nebyl.
Před očima se mně počal odvíjet film s tvářemi desítek aktérů,
jejichž jména jsou zvěčněna na zažloutlých i čerstvou bělobou
zářících stránkách různých encyklopedií. Jejich tváře na nás
shlížejí z bronzových odlitků. Jejich postavy odlité z kovu nebo
vytesané do kamene jsou slavnostně odhalovány v městech a obcích či
na památných místech dějin. Někteří si to opravdu zaslouží. Jména
některých by ale zase měla být spíše na seznamech válečných zločinců
anebo v trestních spisech příslušných soudních instancí. A posléze,
tak jak vane mocenský vítr ze strany, na níž slunce vychází, nebo
naopak ze strany, na níž slunce zapadá, jsou většinou v tichosti
demontovány a často ničeny. Aby – některé z nich – byly po změně
společenských poměrů znovu odlévány z kovu a tesány do žuly a znovu
odhalovány. Historie nám nabízí bezpočet příkladů…
Po promítnutí tohoto neveselého filmu jsem se sám sebe ptal: Copak
106 zmařených lidských životů, životů našich bližních, si
nezasluhuje úctu a důstojnou připomínku? Odpověď byla snadná. Ale
jak ji proměnit v něco konkrétního? Něco přemosťujícího onu propast
téměř šesti desítek let mlčení. Výsledkem dlouhých úvah bylo napsání
dopisu, jehož adresátem byl generální ředitel Českých drah ing. Petr
Žaluda. Za necelý měsíc přišla odpověď dávající naději, že
lhostejnost a zapomnění nebude v tomto případě vítězem. O pár týdnů
později jsem již jednal s ředitelem Regionální správy majetku ČD
v Brně ing. Lubomírem Křivánkem a vedoucím technického oddělení ing.
Vladimírem Čevelou. Díky jejich vzácně vstřícnému přístupu dostal
úmysl uctění památky 106 obětí neštěstí u Šakvic konkrétní podobu.
V měsících následujících proběhla ještě řada osobních jednání,
desítky telefonátů, faxů a e-mailů. Považoval bych za krajně
neslušné, aby do realizace celého záměru nebyl zapojen i pan doktor
Valihrach. Neboť celé moje úsilí bylo jen zpětnou vazbou na jeho
rozsáhlou a časově velmi náročnou badatelskou práci při přípravě
v úvodu zmíněného článku. A tak i zde našly uplatnění jeho bohaté
zkušenosti všestranného organizátora.
Nadešel adventní čas roku 2011. Úterní dopoledne 13. prosince na
nádraží v Šakvicích jakoby ignorovalo kalendář. Zářící slunce, modrá
obloha a sloupec teploměru v plusovém poli. Před výpravní budovou se
shromáždila více než stovka občanů z okolních obcí. Přišli
z přirozené a prosté lidské slušnosti, z úcty člověka k člověku.
Vlastností, které se v dnešní době až příliš často vytrácejí. U lidí
v překrásném kraji pod Pálavou však mají své pevné místo. Přišli i
pamětníci neblahé události. Vítězslav Kostrhoun, Ludvík Úlehla,
Jarmila Kostrhounová (tehdy Klecandrová ) – jako velitelka ženského
hasičského družstva ze Staroviček se zúčastnila záchranných prací…
Přišli i starostové obcí, na jejichž hřbitovech odpočívají oběti
nehody.
Krátce před desátou hodinou pak za zvuku klaksonu lokomotivy
starosta města Hustopeče ing. Luboš Kuchynka, spolu s paní
Drahomírou Dirgasovou, starostkou obce Šakvice, snímají roušku
z pamětní desky a starosta Staroviček Vladimír Drbola zavěšuje věnec
se stuhou Mikroregionu Hustopečsko pod pamětní desku. Celý pietní
akt moderuje tisková mluvčí Českých drah pro Moravu Kateřina Šubová.
České dráhy zastupují ředitel RSM v Brně ing. Lubomír Křivánek a
vedoucí technického oddělení téže instituce ing. Vladimír Čevela,
vrchní přednosta DKV Brno ing. Zdeněk Průša a ředitel KCOD v Brně
ing. Pavel Karšulín. Za Federaci strojvůdců ČR je přítomen odpovědný
redaktor ZS PhDr. Libor Poláček. Důstojnou atmosféru pietní
vzpomínky podtrhuje podmanivým přednesem dvou básní profesorka Hana
Potměšilová z Gymnázia T. G. Masaryka v Hustopečích. O historických
souvislostech nehody a o cestě vedoucí až k dnešnímu odhalení
pamětní desky hovoří v hlavním projevu PhDr. Ladislav Valihrach.
Krátce vystupují rovněž starosta Staroviček Vladimír Drbola a
ředitel KCOD ing. Pavel Karšulín. Děkan Pavel Kafka z ŘK farnosti
v Hustopečích duchovní promluvou pietní akt uzavírá.
Pamětní deska o rozměrech 80 x 60 cm je zhotovena z černého mramoru.
V horní polovině desky je uvedeno: K uctění památky 106 zmařených
lidských životů při železničním neštěstí u Šakvic 24. 12. 1953.
V dolní polovině je menším typem písma napsáno: V 1.06 hodin
Štědrého dne roku 1953 najel rychlík R 4 z Prahy rychlostí 86
km/hod. na konec osobního vlaku č. 718 z Brna, stojícího před
železniční stanicí Šakvice.
Z došlých ohlasů na pietní akt odhalení pamětní desky je patrné jeho
kladné přijetí. Pamětní deska je chápána jako omluva obětím,
přeživším i pozůstalým. Přišla za 58 let. Bohu dík za ní.
Vladimír Selucký
Poznámka redakce: Od příště si čtenáři
našeho časopisu budou moci ve třech pokračováních přečíst i v článku
zmíněnou historickou práci PhDr. Ladislava Valihracha detailně
popisující okolnosti vzniku i následky tragické události.

Ve chvíli odhalení pamětní desky v Šakvicích
uctil památku obětí železničního neštěstí rovněž strojvedoucí, který
zde nechal rozeznít klakson na svém motorovém voze 809 336-1. Foto:
Libor Poláček
|
|
Ombudsman, revitalizace,
RegioJet – jak se to rýmuje? |
|
Samozřejmě nijak, jen to jsou skutečnosti, které v záplavě všech
možných i nemožných případů v celospolečenském dění si našly svoje
místo i v našem malém železničním dvorečku za poslední rok a o
kterých jsem si udělal vlastní úsudek.
Prošel jsem poučnou školou života, kdy jsem byl bezúspěšně tvarován
komunistickou propagandou do 31 let, ostatně jako každý z nás, co
jsme „starší výroby˝, abychom drželi hubu a krok. Ano, to se
povedlo, žádný akční hrdina jsem nebyl, ale ani jsem nebyl servilní
a přehnaně loajální. Zdravý rozum jsem si ponechal. A navíc studium
a učitelský tým na dopravním ústavu v Masné nás dobře připravil na
tvrdé a tuhé podmínky prostředí a práce na železnici.
Nemám rád, pokud ze mě někdo dělá většího blbce, než případně jsem,
a přesně tento pocit jsem měl při zveřejnění, že se zavádí na ČD
funkce ombudsmana. Hodilo by se zvolat: „Za co, soudruzi, za
co?!˝ U ČD je tolik kontrolorů čehokoli na metr čtvereční, v
rámci své funkce vedoucího, od toaletních papírů počínaje po
kontrolu hospodaření se svěřenými prostředky konče, že mi zřízení
další kontrolní funkce přišlo jako nechutný vtip umocněný „okecáváním˝
o nepostradatelnosti tohoto nového postu z oficiálních míst firmy.
Budiž, nemám ekonomické vzdělání a marketingu rozumím jako husa
petrželi. Ale vyletěl jsem jak čertík z krabičky na první
našlápnutí, když se o půl roku později při stávce provalilo, jaký
plat mu byl určen. Nezlobme se na pana Fejka, kdo by takovou trafiku
nebral, že. Ale ptejme se našich odborových zástupců a
zaměstnavatele: „Proč se hádáte o desetníky při kolektivním
vyjednávání, když ombudsmanovi, který neměl naprosto žádnou
odpovědnost, je určen plat více jak 200 000 Kč měsíčně?!˝
Trochu jiný příběh je ten o revitalizaci. Oceňuji dobrý počin firmy,
která nechá staré „enderácké˝ vozy natřít zvenku na modro, zevnitř
na bílo a dát tam nové záclonky a koženku potáhnout plyšem. Abych
nezapomněl, část vozů byla modernizována více a dostala nové
podvozky s kotoučovými brzdami, centrální zdroj energie, zásuvky na
230 V a vakuové WC. Není to přesný výčet všeho, ale pro tuto chvíli
je to nepodstatné. Co je však podstatné, jaký slavnostní a záslužný
humbuk se kolem toho v médiích nadělal.
Revitalizace byla nutná, vzhledem k nízké úrovni kultury cestování u
ČD, ale jako vedoucí bych chlapsky skromně uvedl, že je to sice
málo, ale vzhledem k finančním možnostem firmy maximum možného. V
dnešním konkurenčním prostředí musí být samozřejmostí u vlaků vyšší
kvality pro 1. i 2. třídu klimatizace, zásuvky na 230 V, vakuové WC,
možnost připojení k WIFI a konstrukční rychlost vozu nejméně 160 km/h.
Ty oficiální chvalozpěvy pro média mi připomínají pohádku z dětství
o králových nových šatech. A pokud to nevidí novináři a laická
veřejnost, tak my železničáři určitě: král je nahý.
A co rým-nerým o RegioJetu? Udivuje mě nedávná, až příliš prudká
výtka od kolegy strojvůdce, že žluté vlaky porušují předpisy a jezdí
s postrkem. Od začátku jsem v této lokomotivě na konci vlaku chápal
vozidlo k službě pohotové a považoval to za rozumnou věc. Kdyby
náhodou vlaková „zdechla˝, tak je hned k dispozici náhradní. Před
rokem 1989 u dlouhých vlaků osobní dopravy docházelo někdy k
přepravě „loko˝ k službě pohotové na konci, kdy se zvláště za
nepříznivých adhezních podmínek fírové ústně dohodli, že mu ten
zadní pomůže při každém rozjezdu. No a co. To musíme ze všeho dělat
vědu?
Neposmívejme se kolegům z RegioJetu, že projížděli zpočátku stanice
a trhali trakční vedení. Někteří z nich neznali pořádně trať,
někteří přišli z nákladní dopravy či ze záloh, takže chvíli trvalo,
než si zvykli mnohem rychleji reagovat, ALE HLAVNĚ – všichni byli
pod obrovským tlakem stresu i díky mediálnímu zájmu na počátku
působení nového dopravce na železnici.
A že si pan Jančura vybral lukrativní tratě? A proč ne, copak v
polovině 19. století se trať stavěla mezi Horní a Dolní Lhotou anebo
mezi velkými městy? Teprve až později se železniční síť a s ní i
dopravci dostali do ostatních koutů naší země. Podobně i RegioJet,
pokud to bude v jeho podnikatelském záměru, pronikne časem i na méně
důležité tratě, kde bude zájem zákazníků o přepravu vlakem.
A kde na to pan Jančura bere peníze, tak to už je mi úplně šumafuk –
to je jeho problém. Třeba má bohatého strýčka, jako svého času
bývalý kandidát na strojvedoucího a později premiér Gross. Někteří
strojvůdci jsou fakt „vyčůraní˝, kdo by to byl řekl... Prostě v
české kotlině na blbce nenarazíš.
Ne, nemám patent na rozum a nekritizuji všechno a všechny. A tak už
jen dovětek na závěr. Dárkový poukaz výhradně pro zaměstnance ČD v
hodnotě 300 Kč s vloženým kupónem 100 Kč na nákup produktů ISOline,
který jsme obdrželi před koncem roku, je krásným příkladem, jak
funguje tržní hospodářství a konzumní způsob života. Zdánlivě
hodnotný dar nám nabízí slevové kupony na něco, co většina z nás
nepotřebuje a za co zaplatí stovky korun. Je na každém z nás, jestli
se nechá omámit vidinou slevy a provětrá „šrajtofli˝. Raději bych
ale přivítal nějakou sumu navíc na výplatní pásce, za kterou bych si
případně koupil to, co OPRAVDU potřebuji.
Když mě za 31 let komunisté nedokázali zblbnout svojí zvrácenou
propagandou, tak novodobí ranní kapitalisté, vzešlí v mnoha
případech z bývalých komunistů, se svým konzumním způsobem života už
teprve ne!
Protože tento článek, pokud vyjde, budete číst až v novém roce, tak
vám, kolegové, přeji pevné nervy, klidnou mysl a alespoň špetku
zdravého rozumu v roce 2012. A nenechte se v průběhu roku zblbnout
bulvárem o konci světa.
Z Boží vůle a ze
srdce,
Jarda Jirák - strojvůdce
(z DKV Praha, ale to se také nerýmuje)
|
|
S funkcí se dostává i
rozumu |
|
V Zájmech č. 22/2011 jsme se mohli dočíst od kolegy Rýpavého poněkud
rýpavý článek o osvětlení hnacích vozidel. Nicméně, na jeho faktické
stránce ani ta trocha rýpavosti nic neubrala. Co si však myslet o
zaměstnanci odboru 12 GŘ ČD ing. Petru Sporerovi a jeho reakci?
Pokud to, co napsal, pojal jako šprým, pak má smysl pro humor. I
když takový trochu škodolibý. Myslí-li to, co napsal, vážně, je to
tragédie.
Dozvěděli jsme se, že mašina svítí mizerně proto, aby mohla jezdit
nejen po vlastech českých, nýbrž i po celé Evropě (řada 362, 363).
Je veřejným tajemstvím, že za hranice naší zemičky už se sotva
podívá naše italské bimbadlo, natož kostitřas ze Škodovky (řada
380). Když se nám však pokouší pan inženýr podsunout, že světla
svítí mizerně pro naši bezpečnost, pak už to přehnal pořádně. Jak se
zvýší naše bezpečnost, o bezpečnosti železniční dopravy nemluvě,
když mizerně svítí světla v čele vlaku? Když blbec strojvedoucí
nepoznal spálenou žárovku, po její výměně už to prý svítí až moc!
Delší dobu prý odbor kolejových vozidel neregistruje žádné stížnosti
na čelním osvětlení. Inu, to by se musel zvednout zadek, že. Abych
však byl konkrétní. Na lokomotivě 362.112 jsou také tato nová
světla. Na stroji je i záznamník určený k připomínkám strojvůdců.
Světla i záznamník jsou tam již druhým rokem. Bez náznaku reakce na
připomínky. Jsou jenom dvě možnosti. – Nikdo to nečte, protože na to
kašle. Druhá možnost – ti, kterým jsou připomínky určeny, to četli,
ale kašlou na to. Třetí možnost mě nenapadá. Co na to pan ing.
Sporer?
Jedna z připomínek, kterou mám i já, je skutečnost, že všechna takto
rekonstruovaná vozidla všech řad nemají možnost svítit tlumeně.
Představme si automobil, který může svítit jen dálkovými světly,
nebo obrysovými. Myslím, že takového konstruktéra automobilů
nenajdeme ani v Bangladéši. Koho asi napadlo u našich milých drah,
že tlumená světla jsou zbytečností? Přizná se někdo? Nepochybuji
však, že na GŘ pracuje, nebo je zaměstnáno dost lidí, kteří
fundovaně (podobně jako ing. Sporer) zdůvodní, proč to nejde.
Antonín Matys
P.S.: Bylo by toho jistě víc, o čem by se dalo psát, co ještě mně i
mnoha dalším kolegům vadí na mašinách nových anebo i těch
rekonstruovaných. Ponejvíce se nám nelíbí nejednotnost ovládacích
prvků, jejich různé umístění. Špatná bývá i orientace v množství
rychloměrů, vysílaček a informačních systémů, přičemž obvykle platí,
že každý novější typ je většinou horší než předchozí...
|
|
Cestování držitelů In-karet
s aplikací železniční průkazka na Slovensko |
|
Informujeme všechny držitele In-karty s aplikací železniční průkazka,
že dne 21. prosince 2011 byl podepsán dodatek č. 11 ke Smlouvě o
vzájemném uznávání jízdních výhod mezi Českými drahami, a.s., a
Železničnou spoločnosťou Slovensko, a.s., pro rok 2012. Tímto
dodatkem dochází od 1. ledna 2012 k následující změně. Všechny
In-karty s nahranou aplikací „železniční průkazka˝ opravňují jejich
držitele ve vlacích ZSSK k:
- bezplatnému používání všech vlaků osobní dopravy v příslušné
vozové třídě (dle předpisu ČD Ok 10), použití vlaků EC je možné bez
uhrazení příplatku,
- bezplatné přepravě na tratích Tatranské elektrické železnice (TEŽ),
Ozubnicové železnice (OŽ),
Pozor, použití vlaků IC je možné už jen na základě úhrady ve
smyslu osobního tarifu ZSSK určeného pro vlaky mimo rámec
Smlouvy o dopravních službách ve veřejném zájmu!
Současně je nadále v platnosti, že při cestě po Slovensku nebudou
uznávány průkazy pro bezplatnou jízdu a služební traťové jízdenky
vydané podle předpisu ČD Ok 9. Dále upozorňujeme všechny držitele
In-karty, že před jízdou na Slovensko musí být In karta
aktualizována! Aktualizaci In-karty stačí provést po úhradě
prolongační částky pouze jednou. Doplatek do 1. třídy vozové podle
tarifu TR 10 neplatí ve vlacích cizích železničních správ včetně
Slovenska!
|
|
* Právní servis FS * Právní
servis FS * Právní servis FS * Právní servis FS * Právní servis FS* |
|
Nárok na dovolenou při změně zaměstnání
Každému zaměstnanci,
který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek
stanovených zákonem, právo na dovolenou. Problematiku dovolených
upravují ustanovení § 211 až 223 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku
práce (ZP). Speciální úpravu pak obsahuje též podnikové kolektivní
smlouvy akciových společností České dráhy a ČD Cargo, na rok 2012.
Pokud pracovní poměr trvá celý kalendářní rok, nejsou zpravidla
s dovolenou problémy. Jiná je situace, pokud pracovní poměr skončí
v průběhu roku, ať již ke konci příslušného měsíce (v případě
výpovědi) anebo k určitému datu (v případě dohody). V takovém
případě náleží zaměstnanci tzv. poměrná část dovolené (§ 212 ZP).
Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc
nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu
dovolené za kalendářní rok. Pokud tedy pracovní poměr skončil
uprostřed měsíce, nárok na dovolenou za tento měsíc zaměstnanci
nepřísluší (stačí byť jen jeden neodpracovaný den v měsíci). Pro
určení přesné výměry poměrné dovolené platí zásada, že pokud poměrná
část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden. Např.
činí-li poměrná část dovolené víc jak půlden (třeba 0,67 dne),
zaokrouhlí se na půlden směrem dolů, činí-li méně jak půlden (třeba
0,34 dne), zaokrouhlí se nahoru.(§ 216 odst. 5 ZP). Pokud pracovní
poměr skončil uprostřed měsíce, nenáleží zaměstnanci za tento měsíc
poměrná část dovolené ani od starého, ani od nového zaměstnavatele,
i když nový pracovní poměr bezprostředně navazuje na skončený
pracovní poměr.
Pokud zaměstnanec vyčerpal ke dni skončení pracovního poměru u
starého zaměstnavatele celou její poměrnou část, nemá skončení
pracovního poměru na dovolenou žádný vliv. Jiná je situace, pokud
poměrnou část dovolené přečerpal (např. měl nárok na 11 a půl dne
dovolené, vyčerpal však již 16 dnů). V takovém případě musí
zaměstnanec vrátit bývalému zaměstnavateli vyplacenou náhradu mzdy
za přečerpanou dobu (v tomto případě za 4 a půl dne) – § 222 odst. 5
ZP. Jestliže však ke dni skončení pracovního poměru zaměstnanec
nevyčerpal celou dovolenou, na kterou mu vznikl nárok, může mu ji
poskytnout nový zaměstnavatel, jestliže nový pracovní poměr
bezprostředně navazuje na ten skončený, jestliže o to zaměstnanec
požádá dosavadního zaměstnavatele před skončením pracovního poměru a
jestliže se dosavadní a nový zaměstnavatel dohodnou na výši úhrady
náhrady mzdy za její nevyčerpanou část (§ 221 odst. 1 ZP). Pokud se
zaměstnavatelé nedohodnou, tak dosavadní zaměstnavatel při skončení
pracovního poměru nevyčerpanou dovolenou zaměstnanci proplatí (§ 222
odst. 2 ZP).
Ještě je třeba zmínit ustanovení § 216 odst. 3 ZP, které stanoví, že
jako výkon práce pro účely dovolené se posuzuje také doba zameškaná
pro důležité osobní překážky v práci, vyjmenované v nařízení vlády
k provedení zákoníku práce. Doba čerpání mateřské dovolené a doba,
po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou
je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba
pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo
nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce.
JUDr. Miroslav Kovář
advokát a právník FSČR
E-mail: miroskovar@seznam.cz
|
|
Stalo se před dvaceti lety na
trati Letohrad–Žamberk |
|
Desátého ledna tohoto roku uplynulo dvacet let od tragické nehody na
trati Letohrad–Žamberk, k níž došlo v pátek 10. ledna 1992 na
osobním vlaku 5116. Při této nehodě zemřel jeden člověk – smrtelným
zraněním podlehl letohradský řidič autojeřábu. Asi šest cestujících
z vlaku bylo vážně zraněno a těžké zranění utrpěl rovněž strojvůdce
Jan Varačka.
Vlak, který vidíme na snímcích, byl sestaven z motorového vozu 810 +
010 + 010 + 010 + 810 + 010 + 810. Jako strojvůdci na něm svoji
službu vykonávali – zepředu kolegové Jan Varačka, Vlastimil Hampl a
na konci vlaku Miloš Stupka. Vlakvedoucím byl Jan Kohůt a průvodčím
Josef Mrština.

|