číslo 15-16, vydáno 31.srpna 2010

Rozestavěné stavby, které je možné „stopnout˝ prakticky ihned

Optimalizace Planá–Cheb
Optimalizace Č. Velenice–Veselí n. Lužnicí
CDP Přerov
Racionalizace tratě Svitavy–Ždárec u Skutče

Rozestavěné, které se zastaví postupně

Optimalizace Stříbro–Planá
Optimalizace hranice se SR–Mosty u Jablunkova–Bystřice nad Olší
Modernizace Votice–Benešov u Prahy
Optimalizace Beroun–Zbiroh
Optimalizace Bystřice nad Olší–Český Těšín
Rekonstrukce ŽST Přerov
Modernizace Praha–Libeň–Praha-Běchovice

Stavby, jejichž zahájení se zastavuje

Plzeň – průjezd uzlem
Modernizace Rokycany–Plzeň
Modernizace Ševětín–Veselí nad Lužnicí (úsek Horusice–Veselí)
Zabezpečovací systémy Kolín–Břeclav
GSM-R (bezdrátová komunikace) Děčín–Všetaty–Kolín
GSM-R Ostrava–státní hranice a Přerov–České Třebová
Rekonstrukce a zkapacitnění Studénka–Mošnov
Rekonstrukce Střelenského tunelu
Optimalizace Praha-Vysočany–Lysá nad Labem
Rekonstrukce stanice Stará Paka
Rekonstrukce trakční měnírny Pečky
Úprava zabezpečení Kolín–Choceň
Rekonstrukce mostu na trati Čerčany–Skochovice
Rekonstrukce Chrudim–Hrochův Týnec
Rekonstrukce plochy 1. nástupiště Pardubice
Modernizace Tábor–Sudoměřice
Modernizace železničního uzlu Brno
Průjezd Ústím nad Orlicí

Jedním z bodů programu zasedání prezídia FSČR, konaného druhého srpnového dne, bylo rovněž projednání požadavků naší odborové organizace týkajících se sestavování a tvorby tabelárních jízdních řádů a sešitových jízdních řádů. Tato problematika zde byla projednána s náměstkem ředitele odboru kolejových vozidel GŘ ČD ing. Miloslavem Kotherou a s náměstkem GŘ SŽDC, s.o. pro provozování dráhy ing. Jaromírem Kadlecem.
Náměstek Kadlec ujistil přítomné, že vedení SŽDC požadavky naší odborové organizace ohledně problematiky a formy sestavování a tvorby tabelárních jízdních řádů a sešitových jízdních řádů plně chápe a nevidí žádný problém v jejich akceptaci a následném zavedení do praxe od nového GVD. Rovněž náměstek Kothera dodal, že ani vedení odboru kolejových vozidel nemá žádný problém s přijetím těchto požadavků. Jedinou výjimkou jsou soupravové vlaky, kde by k žádným změnám prakticky nemělo dojít.
Ing. Kadlec dále uvedl, že v letošním roce bude ještě vydán „Výnos číslo 4 k předpisům SŽDC D 1, D 2, D 3 a D2/1˝. Následně potom, nejpozději do konce roku 2011, bude zapracován text těchto výnosů přímo do příslušných ustanovení uvedených předpisů.
Na dotaz týkající se dalšího vývoje investic do železničních stanic a zastávek náměstek GŘ SŽDC odpověděl, že nové vedení MDČR jednoznačně deklarovalo, že v rámci úsporného programu dojde v resortu dopravy ke snížení rozsahu stávající stavební činnosti. To znamená, že mnohé původně plánované stavby ani nebudou zahájeny a týká se to pochopitelně i výlukové činnosti. Dojde k redukci výluk a bohužel přibude pomalých jízd. Předpokládat lze i značnou redukci objemu finančních prostředků určených na opravu železničních stanic a zastávek.
K dotazu, jak se bude dále vyvíjet situace v oblasti další realizace zabezpečovacího zařízení na tratích, ing. Kadlec uvedl, že některé akce týkající se budování zabezpečovacího zařízení jsou v současné době realizovány. Nad těmi novými ovšem visí otazník, a to právě s ohledem na již zmíněnou redukci finančních prostředků. V současné době běží výstavba dálkového zabezpečovacího zařízení na trati Ostrava–Přerov–Břeclav. Dále jsou rozpracovány akce na tratích Nemanice–České Budějovice a Český Těšín–Slovensko. Zda budou zrealizovány ještě další na tratích Modřice u Brna–Břeclav a Olomouc–Česká Třebová, není zatím jasné. V této souvislosti ovšem zároveň připomněl, že je potřeba vzít do úvahy, že investice do zabezpečovacího zařízení ušetří zaměstnance.

Připraveno s použitím zápisu z jednání.

Před nástupem na druhou část dělené směny zaměstnanci nedrží pracovní pohotovost!

Podnět k napsání tohoto článku jsem dostala od předsedy jedné z našich základních organizací, který vycházel ze stížností kolegů strojvedoucích, dle nichž dochází v praxi k neúměrnému využívání zaměstnanců, kteří mají rozvrženu týdenní pracovní dobu do tzv. dělených směn. Problém spatřují zejména v tom, že zaměstnavatel v nich svým jednáním vyvolává pocit, že v mezidobí mezi nástupem na druhou část dělené směny mají jakousi „pracovní pohotovost˝ a musí mu proto vyhovět, pokud jim nařídí nový výkon práce. Případně jim o nový pracovní úkol prodlouží část jejich směny, aniž by to bylo předem uvedeno v písemném rozvrhu týdenní pracovní doby a aniž by s tím byl zaměstnanec seznámen ve lhůtě dané zákonem – a sice dva týdny dopředu, jak je uvedeno v ustanovení § 84 zákoníku práce.
Jak je to tedy dle zákona s přerozdělováním práce a rozvržením pracovní doby zaměstnanců? Jaká práva mají zaměstnanci a jaká zaměstnavatel? Předně je třeba si ujasnit určitá základní pravidla stanovená zákoníkem práce.
Pracovní dobu vždy rozvrhuje zaměstnavatel, který určuje začátek a konec směn. Zaměstnanec v pracovním poměru má však právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, jakož i na rozvržení pracovní doby před zahájením práce. U nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je proto zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a je povinen s ním seznámit zaměstnance nejpozději dva týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena. Zaměstnavatel je rovněž oprávněn takto stanovené rozvržení v budoucnosti měnit, a to pro budoucí období. Každou změnu je však povinen nejpozději dva týdny předem ohlásit, případně se se zaměstnancem dohodnout na jiné době.
Za určitých zákonem stanovených podmínek však zaměstnavatel nemusí dodržet předem stanovený rozvrh týdenní pracovní doby a je oprávněn zaměstnanci nařídit práci přesčas. Prací přesčas se rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem (rozuměj souhlasem zaměstnavatele) nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Práce přesčas je vždy konaná v době odpočinku zaměstnance a může být nařízena jen výjimečně, a to jen z vážných provozních důvodů.
Vážnost provozních důvodů je pak třeba posuzovat vždy případ od případu a zaměstnavatel by jednotlivé případy měl vždy dostatečně odůvodnit a nezneužívat možnost jejich nařízení. Celkový rozsah nařízené práce přesčas však nikdy nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a celkem 150 hodin v kalendářním roce. Nad uvedený rozsah již může být práce přesčas nařízena jen se souhlasem zaměstnance a musí s ním být uzavřena dohoda o přesčasech. Tato dohoda nemusí být vždy písemná a může být obecně uzavřena i tak, že zaměstnavatel navrhne výkon práce přesčas a zaměstnanec s výkonem práce souhlasí a začne práci přesčas vykonávat.
V obou kolektivních smlouvách Českých drah, a.s. a ČD Cargo, a.s. je však dohodnuta povinná písemná forma dohody, kdy její obsah musí být jasný a nesmí vzbuzovat pochybnosti o tom, jakou vůli chtěli účastníci projevit. Při nařízené práci přesčas v důsledku mimořádné události, nebo v případě nařízené práce přesčas navazující na směnu ve větším rozsahu než tři hodiny, má navíc zaměstnanec drah nárok na to, že o nařízení přesčasu bude rodina zaměstnance informována, pokud o to sám zaměstnanec požádá, a zároveň sdělí požadovaný způsob vyrozumění.
Strojvedoucím mohou být nařizovány přesčasy jen v takové délce, která nenaruší stanovenou dobu odpočinku mezi jednotlivými směnami. Zaměstnavatel je totiž povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Takový odpočinek však může být rovněž zkrácen až na 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za předpokladu, že zaměstnavatel zajistí zaměstnanci možnost spánku na lůžku. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami pak může být zkrácen za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.
Vrátím-li se k původnímu dotazu, pokud tedy dojde k situaci nastíněné výše a zaměstnanec v průběhu dělené směny obdrží příkaz od zaměstnavatele k výkonu další práce, jedná se právě o uplatnění práva zaměstnavatele nařídit zaměstnanci práci přesčas. Zaměstnanci v období před nástupem na druhou část dělené směny v žádném případě automaticky nedrží pracovní pohotovost. Zákonná úprava pracovní pohotovosti doznala přijetím nového zákoníku práce značných změn. Podstatnou změnou je, že pracovní dobou již není pouze klasický výkon práce, ale i doba, v níž zaměstnanec přímo neplní pracovní úkoly a je „jen˝ připraven na svém pracovišti výkon práce zahájit bezprostředně po pokynu zaměstnavatele. Nově se tedy za pracovní pohotovost má pouze doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, avšak jen na místě odlišném od pracoviště zaměstnavatele. Vždy je navíc třeba, aby o pracovní pohotovosti byla uzavřena výslovná dohoda o pracovní pohotovosti, která má dle kolektivních smluv povinně písemnou podobu a obsahuje následující informace:
- místo držení pracovní pohotovosti mimo pracoviště,
- způsob vyrozumění zaměstnance o potřebě výkonu práce,
- možnost vypovězení dohody,
- časovou platnost dohody (max. na 1 kalendářní rok).
Za dobu držení pracovní pohotovosti přísluší zaměstnancům dle kolektivních smluv odměna ve výši 10 % průměrného výdělku, nejméně však 20,00 Kč za hodinu pohotovosti. Jakmile však zaměstnanec musí práci v průběhu pracovní pohotovosti vykonat, pracovní pohotovost končí a zaměstnanci pak přísluší za výkon této práce mzda. Vzhledem k tomu, že pracovní pohotovost je nařizována na dobu odpočinku zaměstnanců, je výkon práce zpravidla současně také prací přesčas, a proto za ni bude náležet kromě mzdy také příplatek za práci přesčas či náhradní volno. I zde musí brát zaměstnavatel v úvahu zákonné limity přesčasové práce.
Shrnu-li tedy na závěr výše uvedené, je třeba si uvědomit, že připravenost k výkonu práce na pracovišti je nově pracovní dobou a měla by být také tak ohodnocena. V době před nástupem na druhou část dělené směny zaměstnanci nedrží pracovní pohotovost a zaměstnavatelův příkaz k výkonu nového pracovního úkonu neplní z titulu držení pracovní pohotovosti, ale z titulu toho, že zaměstnavatel je z vážných provozních důvodů tento nový výkon práce oprávněn nařídit a také jako práci přesčas výkon práce ohodnotí. Možnost nařízení přesčasové práce je limitována výše uvedenými zákonnými limity týkajícími se jejího povoleného rozsahu za týden a za kalendářní rok.

Mgr. Jana Poláčková

Oznamujeme nová telefonní čísla:
* kancelář základní organizace FS Praha-Vršovice 725224913
* kancelář základní organizace FS Praha TGM 725224914

Tak jsem si přečetl článek pana Štourače „Malá předletní úvaha…˝, kde mě chce poslat k přezkouškám pro neznalost V15/1. Asi se budu muset začít učit, je už druhým během měsíce. Jednalo se o článek k problematice dlouhých odbrzďovacích dob u vozů Sggrss, kdy jsem prý na sebe prásknul, že jsem brzdil snížením tlaku v HP o 0,2 bar, tedy v rozporu s předpisem, a i když prý nevím, o kolik se má tlak snižovat, a to nejen s normálními brzdami, ale ani s kotouči (bůhvíproč), přesto jsem si dovolil napsat nactiutrhačský článek o firmě DAKO. Navíc jsem prý diskuzi kolem brzd rozvířil svým článkem já, i když vše vzniklo zásluhou budějovických kolegů a já si jen přihřál polívčičku.
Vyhledal jsem tedy oba mé výtvory na toto téma, kdo chce, v archívech ZS může také a stejně jako já hledat onu větu, či zmínku, že jsem brzdil snížením tlaku o 0,2 bar… Nenajde, nemůže, nikdy jsem to nenapsal a v životě jsem s žádnými brzdami takto nebrzdil. Jenže pan Štourač si krom nesprávné interpretace mého článku ani neověřil, že závada se projeví i při předpisovém brzdění. A kdyby četl můj 1. článek (ZS 1/09) pořádně, popisuji zde jízdu s Nex 41308 sestaveném z vozů Sggrss a vedeném lokomotivou DB řady 189, kde je technicky zcela neproveditelné zabrzdit jen o 0,2 bar.
Ono je vlastně úplně jedno jaký mám brzdič a můžu zabrzdit třeba o bar dolů, problém nastane, když rychle povolím. V zadní části dlouhé soupravy totiž nemusí dojít k dostatečnému snížení tlaku, zrychlovací komora specifická právě pro tento rozvaděč, která se uzavírá, až při poklesu o 0,4 bar zůstane otevřená a uniká z ní vzduch. U těchto vozů je slyšet slabé syčení. Průrazná rychlost brzdičů v jízdní poloze není schopna dorovnat ztráty způsobené únikem vzduchu přes ony komory, takže nedojde k vyrovnání tlaku na hodnotu 5 bar a v zadní části vlaku nedojde k úplnému odvětrání brzdových válců. Takže zatímco jakýkoliv jiný vůz prostě mírně přibrzdí a vzápětí povolí, vůz Sggrss zůstane viset a s ním půlka vlaku. Chceme-li tomu zabránit, existují jen 2 způsoby, buď nechat zabrzděno delší dobu, až v celém HP klesne tlak pod 0,4 bar, nebo při odbrzdění zvýšit průraznou rychlost použitím vysokotlakého švihu, což však předpis zakazuje. V praxi tedy soupravu vozů Sggrss nelze mírně přibrzdit jako jiné vlaky a snížení rychlosti pouze o 15 – 20 km/h je s ní takřka nemožné.
Firma DAKO tvrdí, že využila krajní mez povolenou pro použití těchto rozvaděčů s ohledem k délce vozů. Ostatní (zahraniční) výrobci tuto mez nevyužívají, ale na dvojité vozy pro přepravu kontejnerů dosazují rozvaděče dva, čímž tento problém nevzniká. Nevím, kolik kilometrů s těmito vozy najezdil pan Štourač, ale já dost, a proto můžu zodpovědně prohlásit, že použitím rozvaděčů DAKO CV1-D na vozech Sggrss vznikl klasický český paskvil.
Ve druhém článku (15-16/09) jsem sice připustil mírné zlepšení jejich stavu, což však byl pouze přechodný jev. Byl jsem jím bohužel ovlivněn při jednáních se zástupcem firmy DAKO, panem Černým, na semináři při loňském ostravském Czech Raildays a vystoupil proti němu velice mírně a smířlivě. Moje představa, že závadu odstraní, byla naivní a dnes již vím, že se na to i s celým svým ansámblem totálně a z vysoka „vyignoroval˝.
Jsem přesvědčen, že pokud by se tato závada projevila za provozu firmě Knorr, byla by již vyřešena a odstraněna na náklady výrobce. A u nás? Provedlo se pár testů, vydala imbecilní vyhláška, že neumíme brzdit a upravila technologie pro tyto vozy. Důvodem je jistě naše flexibilita, neboť i přes nadávky typu „zase jsem měl ty podělaný brzdy˝ s těmito vozy jezdíme a neděláme problémy.
Ale dál k článku. Pan Štourač nás vyzývá, abychom předtím, než něco napíšeme, přemýšleli o případných následcích a cituje kolegu Dědiče, který moudře pravil: „Než něco uděláte, tak přemýšlejte, kam to lejno dopadne. Ať nevypadáte jako prasata˝. Kolegu Dědiče neznám, ale přiznám se, že mu závidím. Řídil-li se tímto heslem, musel mít krásný, bezkonfliktní život. I já znám takové lidi, s nikým se nehádají, na všechno blahosklonně kývnou, všude jsou oblíbení, nic a nikoho nekritizují. To já neumím, když budu přemýšlet, zda na mě po kritice spadne lejno, nic nenapíšu, a když ono lejno nespadne, nebyla to žádná kritika.
Kritik musí být střelec, jinak může jít psát tak akorát pohádky, nebo ódy na radost. Musí něčemu věřit a já věřím tomu, že kritika je matkou pokroku a v českých zemích se bez ní nic nepohne. K tomu ale člověk potřebuje snížený práh sebereflexe anebo lépe, nebýt připodělaný případnými nesnázemi z každé kritiky plynoucími. Proto čtu velmi rád kritické články kolegů, neboť vím, že také nepatří mezi ty vyplašence, kteří se bojí těch vašich lejn.
Mám v tomto směru poměrně bohatou zkušenost. Můj první kritický příspěvek do Zájmů jsem vyslovil, když jeden pražský kolega dělal kraviny ve stanici, kde ho dispečer vytočil na rychlíku bez PDJO a on si tam šel z trucu čistit zuby, zanechavše rychlík i s lidmi ve stanici. Už tehdy jsem se zde dočkal ocenění, že si nadělávám do vlastního hnízda, přesto si dodnes myslím, že podobnými výstřelky bychom si tam velmi brzy nadělali sami.
Requiem za zesnulého kolegu Karla Beka. – Člověk by řekl nekonfliktní téma, i tak jsem se po čase dozvěděl, že na mě chtěl jeden pracovník z depa podat trestní oznámení.
Další článek o nedostatcích na lokomotivách řady 189, které jsem si dovolil zkritizovat, byl mými kolegy vzat téměř jako svatokrádež. Snůška lejn na mou hlavu zato, že jsem si dovolil pošpinit úžasnou lokomotivu od Siemense. Sice souhlasím, že její technologie je úžasná, ale výbava a pracovní prostředí pro strojvedoucího, kde je silný hluk od topení i klimatizace, od stále běžících ventilátorů, kde si nelze umýt ruce, není tam pořádná lednice ani mikrovlnka, kde se jízdní řády musejí válet po zemi, není si kam dát tašky ani oblečení, nemluvě o brutálních, nezačištěných svarech na stanovišti a kde je spousta ergonomických nedostatků, velmi slabá skluzová ochrana a nepřesná automatika, neodpovídá 21. století a naše 25 let staré „pershingy˝ jsou na tom i dnes lépe (tedy až na ten hluk). Dodnes jsem svůj názor i přes všechny osobní urážky nezměnil, ale byl to první hřebíček do pomyslné rakve mých pochybností o významu boje za druhé.
Jiný článek o školících metodách, poukazujících na špatnou koncepci DVI díky několika nešťastným formulacím napadl i vlastní práci školařů a kolegové mi spílali, že nás teď ve škole utaví a bude test za testem. Rozumní děčínští školaři vzali věc sportovně a krom pár jízlivých poznámek na mou adresu vše přešli s nadhledem, ne tak mí kolegové. Jejich strach z onoho lejna byl opravdu hodně vysoký a vyslechl jsem si věci, že byste se divil, tehdy jsem podruhé zapochyboval.
Když jsem letos napsal o obstrukcích v děčínské stanici u vlaku z Bad Schandau pro firmu HLG, nemluvila se mnou půlka stanice od dispečerů přes zátěžáky, tranzitéry až po vozmistry. Zažil jsem pár hádek i peprných slov a neměl chuť ani chodit do práce. Od jednoho z dispečerů, který dnes nechce být jmenován, jsem pak zažil ono druhé poslání na přezkoušky, tentokrát z V15 a V2. Přesto jsem se zase nepřipodělal, nikomu se za nic neomlouval a dodnes si stojím za svým, že to někdo zpackal.
Co říci na závěr. Je jednoduché napsat kritický článek, určitě by to zvládl každý, jen se nesmíte dotknout svých nadřízených, služebních spolupracovníků a už vůbec ne svých kolegů. Nikoho nesmíte urazit, zesměšnit, či napadnout a hlavně se nesmíte nechat otrávit blbými kecy okolí, takže jak říkám, jednoduché.
Přesto jsem nikdy nepsal anonymně, pod pseudonymem, či zkratkou. V poslední době uvádím i svou e-adresu, ať je to psaní taky trochu interaktivní, že ano. Ale nedostával jsem jen kritické ohlasy, také pár velice pěkných a uznalých mejlíků, za které moc děkuji. Také panu Poláčkovi z redakce za vytrvalou podporu a pomoc při tvorbě článků patří můj velký dík.
Mám rozpracovaný pětidílný seriál s fotografiemi o nedostatcích a zhovadilostech na našich tratích, který vznikl v přímé reakci na tragickou nehodu kralupského kolegy v Ústí-Vaňově. První díl o kvalitě našich návěstidel a návěstí je již hotov, další díly zabývající se stavem našeho koridoru, stupidním VZ, neboli zabezpečovačem, který nic nezabezpečuje, ale také zpackanému slovenskému Mirelu, stahovačkám a děličníkům, či tragické údržbě tratí ze strany SŽDC jsou již v různé fázi rozpracovanosti, ale strčím je do šuplíku a nechám je tam. To by bylo lejn na mou hlavu a proč vlastně? Otevřel jste mi oči, pane Štourači, a přidal poslední hřebíček.
Také se mi zachtělo být zase jedním z nekonfliktních jedinců nevyčnívajících z řady. Také se chci s každým bavit a blahosklonně přikyvovat jak všechno dělají OK a nechci již nikoho dalšího svými kritickými články ohrožovat. Jistě si mnoho lidí oddechne a já vlastně taky, buď budu chválit, nebo mlčet a všichni budeme spokojení. A až to udělají všichni, tak bude ze Zájmů strojvůdce takový hezký bratříček našeho krásného časopisu „Železničář˝.

Z Děčína zdraví Petr Andráš – petr.andras@gmail.com

Rozhodl jsem se, že na vyjádření kolegy týkající se mého článku z minulého vydání našeho časopisu nebudu obsáhleji reagovat. A to ani přesto, že se mi zdá, že on sám jaksi nepochopil, o co mi vlastně šlo. Má prostě svůj názor a ten na stránkách našeho časopisu rovněž dostává prostor.
Nechci a také zde nebudu rozvíjet jakoukoliv další polemiku, ale přesto bych se alespoň rád zastal osoby, která byla rovněž zmíněna – kolegy Pavla Dědiče. Pan Andráš k němu píše, že ho sice nezná, ale že mu závidí, že „musel mít krásný, bezkonfliktní život. I já znám takové lidi, s nikým se nehádají, na všechno blahosklonně kývnou, všude jsou oblíbení, nic a nikoho nekritizují...˝
Mohu pisatele ubezpečit, že tady už to netrefil vůbec. Toto mé přesvědčení potvrdí ostatně snad každý, kdo bývalého předsedu maloměřické základní organizace Federace strojvůdců zná. Kdo se s ním v uplynulých desetiletích setkával jako se strojvedoucím a především dlouholetým mimořádně obětavým funkcionářem naší samostatné profesní odborové organizace. Kolega Pavel Dědič rozhodně nedisponuje osobními vlastnostmi a požitky, kterými ho počastoval pan Andráš. Ba přímo naopak. Při obhajobě požadavků a zájmů naší strojvůdcovské profese postupoval velmi energicky, rázně a s velkou odvahou a v tomto smyslu se proto nikdy nebál jít do sporu se zaměstnavatelem. Taková je prostě pravda...

Arnošt Štourač

V druhém červnovém vydání našeho časopisu jsme se v článku předsedy základní organizace FS Zdice Václava Vejra „Jak je to s bezpečností na vypnutých přejezdech?˝ pozastavili nad krizovou situací, k níž na začátku června došlo mezi železničními stanicemi Rudná u Prahy a Řeporyje. Na značně nepřehledném přejezdu P 2226 v km 12,395 tam bylo po bouřce zcela nefunkční světelné přejezdové zabezpečovacího zařízení.
Kolegu Vejra zarazilo, že od třetího až do sedmého června nebyl tento přejezd pro uživatele silniční komunikace nijak označen jako vypnutý. Pouze pro strojvedoucí byl označen přenosnými přejezdníky. Nějaká „komise˝ prý situaci vyhodnotila, že právě tak to stačí! Že ale za těchto okolností během téměř celého týdne nedošlo k žádné havárii s možnými tragickými následky, je vlastně jen shodou šťastných náhod.
K problematice se pro náš časopis vyjádřil generální ředitel společnosti AŽD Praha ing. Zdeněk Chrdle: „Do technologického domku masivně zateklo prolomenou střechou a zařízení se poměrně značně poškodilo. Ze strany železnice byla přijata jednoznačná opatření – přenosné přejezdníky anebo OP rozkazy. Domnívám se, že v tomto komplikovaném místě měl být přejezd provizorně osazen ze strany účastníků silničního provozu přenosnými značkami – Stůj – dej přednost v jízdě, či tabulemi o poruše PZZ. Nevím, jaká komise tam byla, ale nedovedu si to ani představit, že by toto nedoporučila.˝

*Právní servis FS*Právní servis FS*Právní servis FS *

Opravné prostředky v trestním řízení – II.

V první části svého článku o opravných prostředcích v trestním řízení jsem psal o řádných opravných prostředcích. Ve druhé části proberu mimořádné opravné prostředky. Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.) zná tři mimořádné opravné prostředky: 1) dovolání (§ 265a až § 265s), 2) stížnost pro porušení zákona (§ 266 až § 276) a 3) obnova řízení (§ 277 až § 289).
Jak již vyplývá z názvu „mimořádné˝ opravné prostředky, měl zákonodárce především na mysli chránit stabilitu rozhodnutí v trestním řízení (tzv. zásada právní jistoty) a opravdu jen v případech vážného porušení zákona připouští možnost jejich změny nebo zrušení. Tohoto cíle dosahuje tím, že jednak zužuje okruh osob, které mohou mimořádný opravný prostředek uplatnit, jednak stanoví zvláštní podmínky jejich přípustnosti.

Dovolání

Dovoláním lze napadnout jen pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (rozsudek, pokud byl obžalovaný uznán vinným a byl mu uložen trest, zprošťující rozsudek, usnesení o zastavení trestního stíhání, o postoupení věci k rozhodnutí jinému orgánu, o podmíněném zastavení trestního stíhání apod. – § 265a tr. řádu), pokud před tím bylo podáno odvolání nebo stížnost a odvolací soud o něm rozhodl. Dovolání jen proti odůvodnění rozhodnutí není přípustné. Důvody, pro které lze dovolání podat, jsou taxativně (tj. nelze je rozšiřovat) uvedeny v § 265b tr. řádu. O dovolání rozhoduje vždy Nejvyšší soud ČR v Brně, a to zpravidla ve veřejném zasedání. Osobami, oprávněnými podat dovolání, jsou nejvyšší státní zástupce (může je podat ve prospěch i v neprospěch obviněného) a obviněný (pro nesprávnost výroku soudu, který se ho bezprostředně týká). Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím svého obhájce, jinak se posuzuje buď jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona nebo návrh na obnovu řízení. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu je možná jen obnova řízení.

Stížnost pro porušení zákona

Stížností pro porušení zákona lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jimiž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. Může ji podat pouze ministr spravedlnosti a to u Nejvyššího soudu ČR, který o ní také rozhoduje. Podnět ministru spravedlnosti, aby podal stížnost pro porušení zákona, může podat kdokoliv. Stížnost pro porušení zákona lze podat jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného. Proti výroku o trestu lze podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže uložený trest je ve z ř e j m é m n e p o m ě r u k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí proti němuž podal stížnost pro porušení zákona (tedy i výkon trestu), po podání stížnosti pro porušení zákona tak může učinit i Nejvyšší soud.

Obnova řízení

Skončilo-li trestní stíhání pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce ve věci samé, lze v trestním stíhání pokračovat jen tehdy, když soud povolí obnovu řízení. Jde-li o rozhodnutí státního zástupce, rozhoduje soud, který by byl příslušný k rozhodnutí o obžalobě, jde-li o rozhodnutí soudu I. stupně, rozhoduje o povolení obnovy soud nadřízený. Podmínky obnovy stanoví trestní řád v § 278. Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena z důvodů uvedených v § 279 tr. řádu. Obecně lze říci, že obnova řízení se povolí, vyjdou-li najevo nové důkazy, soudu dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci, než bylo to původní. V neprospěch obviněného může podat návrh na povolení obnovy jen státní zástupce. Ve prospěch může podat návrh obviněný sám, nebo osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání, a to i proti vůli obviněného. Návrh lze podat i po smrti obviněného, ale pouze v jeho prospěch. Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí a řízení pokračuje ve stádiu, které rozhodnutí předcházelo.

Případ z praxe

Strojvůdce byl okresním soudem odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zákona. Ke skutku samému lze říci jen to, že vinu shledal soud v tom, že strojvůdce při jízdě motorového vlaku po širé trati srazil opilého mladíka, pohybujícího se v blízkosti kolejiště. Mladík později na následky utrpěných zranění zemřel. Strojvůdce sice vlak zastavil, byl se na poškozeného podívat, ale událost nenahlásil předepsaným způsobem a pokračoval v jízdě. Strojvůdci zvláště přitížil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, podle něhož mladík nemusel zemřít, pokud by mu byla poskytnuta lékařská péče. Odvolání proti výroku o trestu krajský soud zamítl. Podal jsem tedy dovolání ve snaze domoci se změny nepodmíněného trestu odnětí svobody na podmíněný. Nejvyšší soud však dovolání odmítl jako neopodstatněné, neboť výrok nižších soudů o trestu shledal v mezích zákona. Poučení z tohoto smutného případu je takové, že vždy se vyplatí jednat v souladu s předpisy. Pokud by strojvůdce řádně nehodu oznámil, nebyl by trestně stíhán, neboť vlastní střet s vlakem zavinil podle orgánů činných v trestním řízení chodec.

JUDr. Miroslav Kovář

U pomníku mezi stanicemi Moravičany a Mohelnice si v pondělí 13. září 2010 připomeneme druhé výročí tragicky našeho zesnulého kolegy, kamaráda a člověka s dobrým srdcem – Libora Kovaříčka. Sraz účastníků je u pomníku a uctění památky se uskuteční ve 13.00 hodin.
Odjezd ze železniční stanice Svinov je v 10.09 hod. (IC 542) do žst Olomouc (11.05 hod.), odtud pak v 11.38 hod. (Os 3710) buď do žst Moravičany (11.56), anebo do žst Mohelnice (12.04 hod.).
Kdo jste Libora znali, přijeďte i vy a zúčastněte se pietního aktu. Společnou vzpomínkou uctíme jeho památku.
Kolegové ze základní organizace FS Ostrava

 Vedoucí strojmistr PJ Nymburk ČD Cargo Lubomír Kovařík je dlouholetým dárcem krve, který se může pochlubit již 70 odběry. Výbor a ostatní členové nymburské základní organizace Federace strojvůdců mu srdečně děkují a přejí pevné zdraví, mnoho lásky, štěstí a životní spokojenosti.

Třetího srpna oslavil osmdesáté narozeniny Antonín Kesler, náš kolega, člen ZO Federace strojvůdců Nymburk. K tomuto významnému jubileu mu všichni blahopřejeme a do dalších let přejeme hodně zdraví, lásky, štěstí a životní spokojenosti. – Výbor a členové nymburské základní organizace FS

Dne 25. června odešel do řádného důchodu kolega strojvedoucí, pan Zdeněk Solař ze ZO Federace strojvůdců Šumperk. Výbor a všichni členové této základní organizace mu děkují za dlouholetou práci pro ČD a přejí hlavně pevné zdraví, hodně štěstí, pohody do dalších let a více času na oblíbenou zahrádku a milovaná vnoučata.

K poslednímu červnovému dni využili doprovodného sociálního programu a svoji práci na ČD ukončili naši kolegové Pavel Turek a Zdeněk Hrouda. Za vykonanou práci jim děkují a do mnoha dalších let vše nejlepší a hodně zdraví přejí kolegové ze základní organizace FS Hradec Králové.
 
V průběhu května a června odešli do důchodu členové ZO Lovosice, strojvedoucí Václav Illich, Jiří Bušek a kontrolor vozby Ivo Beránek. Za vykonanou dlouholetou práci jim děkují a do dalšího života přejí jen to nejlepší a hlavně pevné zdraví kolegové a kamarádi z lovosické základní organizace FS.

Dne 7. července oslavil šedesáté narozeniny náš kolega, strojvedoucí pan Václav Komenda ze ZO Federace strojvůdců Česká Lípa. Výbor českolipské základní organizace FS a ostatní kolegové mu přejí hodně štěstí a zdraví do dalších let.

V průběhu prázdninových měsíců oslavili anebo v příštích týdnech oslaví svá životní jubilea tito naši kolegové – 13. července Luboš Charvát 60 let, 21. července Miloš Kozák 50 let, 3. srpna Zdeněk Smílek 60 let, 18.srpna Josef Blažo 55 let, 8. září Jaroslav Žižka 70 let, 25. září Václav Smoloka 60 let, 27. září Bohumil Cink 60 let a 30. září Ladislav Houdek 65 let. Do dalších let vše nejlepší, zdraví, štěstí a pohodu přejí kolegové a ZO Federace strojvůdců Chomutov.

Své 55. narozeniny oslavil 16. srpna dlouholetý kolega, strojvedoucí pan František Novák ze základní organizace FS Protivín. Do dalších let mu přejeme mnoho zdraví, štěstí a úspěchů v zaměstnání i v osobním životě. – Výbor a členové základní organizace FS Protivín.
 
K poslednímu červencovému dni využil DSP a svoji práci na ČD ukončil náš kolega Jindřich Mrázek, strojvedoucí a člen základní organizace FS Rakovník. Hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do dalších let života mu přejí výbor a ostatní kolegové z rakovnické ZO Federace strojvůdců.

Významné životní jubileum šedesáti let oslavili naši kolegové – Josef Pospíšil 4. srpna a Zdeněk Bartůněk 26. srpna ze základní organizace FS Kolín. Hodně spokojenosti do dalších let, štěstí a k tomu především pevné zdraví přeje výbor a ostatní členové kolínské ZO Federace strojvůdců.

Devátého července oslavil svoji šedesátku náš kolega Václav Peluňka, strojvedoucí a člen českolipské základní organizace FS. Do mnoha dalších let jen to nejlepší, pevné zdraví a spokojenost mu přejí výbor a ostatní kolegové ze ZO Federace strojvůdců Česká Lípa.
 
S využitím doprovodného sociálního programu ČD odešli na zasloužený odpočinek kolegové strojvůdci Jiří Neubauer a Zdeněk Kovařčík, členové základní organizace FS Valašské Meziříčí. Výbor a členové této ZO Federace strojvůdců jim přejí do dalších let zdraví, štěstí a osobní pohodu.

Dne 13. července oslavil své šedesáté narozeniny náš kolega Milan Charvát a 6. srpna stejné jubileum rovněž kolega Jiří Vrátný. Vše nejlepší, štěstí, zdraví a pohodu do mnoha dalších let jim přejí výbor a ostatní kolegové z královehradecké základní organizace FS.

Mezi letošními jubilanty je také několik našich kolegů, kteří jsou členy lounské základní organizace FS. Šedesáté narozeniny oslavili – 24. dubna Jiří Černý, 8. května František Švingr a 6. srpna Vladimír Ložan. Významná životní jubilea 70 let slavili 25. května Antonín Kladivo a 10. srpna Jiří Metlička a 75 let František Bartoš. Vše nejlepší a hodně zdraví do mnoha dalších let spokojeného života jim přeje ZO Federace strojvůdců Louny.
 
Krásné kulatiny – 70. narozeniny let oslavili naši emeritní kolegové: 27. srpna strojmistr Vladimír Huk a 29. srpna strojvedoucí Jaroslav Vaněk. Své 60. narozeniny oslavil 10. srpna rovněž strojvedoucí Jindřich Hoření. Hodně zdraví, štěstí a životní pohody přejí všem oslavencům výbor a kolegové ze základní organizace FS Mladá Boleslav.
 
Dne 16. srpna oslavil svoji první šedesátku náš kolega, strojvedoucí Čestmír Bajger, člen ZO Federace strojvůdců Bohumín. Mnoho dalších spokojených let ve zdraví, pohodu v práci i v osobním životě mu přejí výbor i ostatní členové bohumínské základní organizace.

K 31. červenci využil DSP a svoji práci na železnici ukončil náš kolega Zdeněk Dvořák. Vše nejlepší a hodně štěstí a hlavně zdraví mu přejí kolegové ze základní organizace FS Hradec Králové.

V měsíci září oslaví své šedesáté narozeniny dva naši kolegové, strojvedoucí pracující u ČD Cargo. Dne 13. 9. pan Miroslav Novák a 28. 9. pan Zdeněk Zajíc. K tomuto kulatému jubileu jejich života přejeme oběma kolegům v dalším životě pevné zdraví, štěstí, spokojenost a pohodu. – Výbor a členové ZO FS Turnov.

Dne 25. srpna oslavil své šedesáté páté narozeniny náš kolega a kamarád, pan Miroslav Nečes z Turnova. K tomuto jubileu mu blahopřejí do dalších let vše nejlepší, hlavně pevné zdraví a pohodu přejí členové a výbor ZO FS v Turnově.

Třicátého července oslavil svoji první padesátku náš kolega Radomír Březina, zakládající předseda základní organizace FS Otrokovice, který nyní vykonává svoji strojvůdcovskou profesi u společnosti ČD Cargo. Výbor a ostatní kolegové z otrokovické základní organizace FS nu srdečně blahopřejí a ještě do mnoha dalších spokojených let přejí vše nejlepší, spokojenost a především pevné zdraví.

Třetího září oslaví významné jubileum 60 let kolega strojvedoucí Jan Trnečka. Výbor a všichni ostatní členové základní organizace FS Šumperk mu přejí hodně štěstí, pohody, pevné zdraví do dalších let a myslivosti zdar.

Dne 17. srpna oslavil svoje 60. narozeniny náš kolega Miroslav Zita a sedmého září bude své šedesátiny slavit rovněž kolega Ladislav Tůma, oba ze základní organizace FS Ústí nad Labem. Hodně zdraví a štěstí do dalších let spokojeného života jim přejí výbor a všichni ostatní členové z jeho základní organizace a další spolupracovníci.

Dne 12. září bude své pětapadesátiny slavit náš kolega Rudolf Müller ze základní organizace FS DKV Praha. Výbor a ostatní kolegové z této ZO mu srdečně blahopřejí a do mnoha dalších let spokojeného života přeji vše jen dobré a především pevné zdraví.
 
V příštích týdnech oslaví svá životní jubilea hned čtveřice našich kolegů, kteří jsou členy základní organizace FS Děčín – prvního září padesátiny strojvedoucí Jaromír Ševčík, o den později 75. narozeniny Jiří Hájek, 8. září šedesátiny Miroslav Věříš a 9. září 65. narozeniny Antonín Túhrl. Ještě mnoho dalších let ve zdraví, naplněných štěstím a spokojeností jim přejí výbor a ostatní členové děčínské základní organizace FS.

Dne 9. července 2010 navždy opustil po dlouhé těžké nemoci naše řady ve věku 60 let pan Miroslav Jirka, člen chomutovské základní organizace FS.
Věnujte mu, prosím, svoji tichou vzpomínku.

Kolegové ze ZO Chomutov

Železničáři a fandové lokomotiv vědí, že „krokodýl˝ je slangový název pro motorový vůz původního označení M 286, nyní řady 850. Jejich Mekkou bývalo depo Brno-Horní Heršpice. Ve dvojicích vozívaly rychlíky z Brna do Nových Zámků přes Trenčianskou Teplou a do Českých Budějovic, zajížděly na Ostravsko a třeba až do Velkých Karlovic. Do Žďáru nad Sázavou jezdívaly s ranní poštou. Postupně se objevovaly na vozebních ramenech do Jihlavy a Znojma. První byly do Brna dodány z Československé vagonky Tatra Studénka 30. dubna 1967, celkem jich zde bylo patnáct. Nyní v Heršpicích pomalu končí...
Pýchou heršpického depa je prototyp s původním označením M 286 001, který je majetkem Železničního muzea ČD v Lužné u Rakovníka. V Heršpicích je deponován, podle smlouvy zde o něj pečují. Je nasazován jako historické vozidlo na nostalgické jízdy. Jezdí spolu s přívěsným vozem 050 01 ve stejné barevné úpravě.
Z patnácti heršpických krokodýlů zůstaly provozní čtyři: 850 015-9, 021-7, 030-8 a 032-4. Zastihli jsme je všechny v depu. Odpočívají v záloze, nasazovány na vlaky jsou v případě poruch motorových vozů ostatních řad. Nemohou však být zařazovány do oběhů spojené s řídicími vozy. Nejsou k tomu uzpůsobeny. „Při životě˝ jsou udržovány jen díky péči pracovníků správkárny a vlídnému zacházení strojvedoucích.
Navíc, dnes už na ně nejsou ani náhradní díly a opravny už je nepřijímají. Jezdit budou tedy pouze do doby, než se projeví závažné závady.
Mezi zbylými heršpickými krokodýly má trochu zvláštní postavení 850 030-8. Jednak sem byl dodán jako první, zajížděl s rychlíky až do Plzně a Ostravy. Bývalý jeho strojvedoucí Jaroslav Ryšavý jej hodnotí jako spolehlivý stroj. A bylo tomu tak také díky tomu, že právě strojvedoucí se o přidělené stroje perfektně starali.
Patří se přidat do článku buď něco humorného, nebo něco od srdce. Nyní dovolte to druhé. Heršpický strojvedoucí Jan Andrle mně kdysi vyprávěl hezkou historii: Na trati mezi Trenčínem a Mnichovou Lehotou, než motory přidávaly na výkonu přes táhlé stoupání do sedla mezi Ostrým vrchem a Inovcem, leží zastávka Soblahov a u ní strážní domek. Bydlíval v něm starý pochůzkář se svojí paní. Vždy, když se blížil brněnský rychlík na cestě do Nových Zámků, vyšli na zápraží a mávali strojvedoucím. Pokud byl zrovna nějaký svátek, ustrojili se do trenčínských krojů. Kdo ví, jak vzniklo toto milé přátelství na dálku. Nikdy se nesetkali, nikdy si ani ruku nepodali…
Mojí nejoblíbenější dvojicí na těchto rychlících, které jezdily v letech 1970 až 1979, byly M 286 049 a 050. Mimochodem – padesátka jednu dobu vozívala měřicí vlak. Jednou na mne vykoukla v Jeseníku, když jsem se ubíral přes koleje s kbelíkem uhlí na topení na nocležně.
Motory čekávaly na zpáteční vlak do Brna v Nových Zámkách ve šturcu na mostě přes řeku Nitru. Ještě dnes, když jdu kolem z rybářské čárdy, vždy se ohlédnu, jestli tam nebublají právě ony brněnské motory…

Jiří Junek

Setkání důchodců, ale i aktivních zaměstnanců, z bývalé provozní jednotky v Turnově se budou konat každý první čtvrtek v měsíci od 10.00 hodin. Zbývající letošní termíny „Fírovského vzpomínání˝ jsou tedy 2. září, 7. října, 4. listopadu a 2. prosince 2010. Místem setkání bude restaurace U Muzea v Turnově.
Srdečně zve kolega a organizátor Luboš Tvrzník – Ďoubalík.

Letošního 24. června uplynulo již 15 let od tragické železniční nehody, při níž u obce Krouna zahynulo v motorovém osobním vlaku 19 osob a mezi nimi i náš kolega, strojvedoucí Josef Kučera. A právě jeho památce je každoročně věnován turnaj v malé kopané.
Ani letošní rok nebyl výjimkou. Memoriál Josefa Kučery, fotbalová klání mezi družstvy Poličky, Chocně, Heřmanova Městce a Pardubic, proběhl v sobotu 26. června v hale poličského gymnázia. Stalo se tak opět za účasti mnoha hostů, mezi kterými nikdy nechybí i se svou rodinou pan ing. Jiří Slezák, vrchní přednosta DKV Česká Třebová.
Součástí vzpomínkové akce je také setkání cyklistů u pomníčku v místě neštěstí. Osmnáctého června se sem sjeli nejen z Poličky a Borové, ale i z dalších míst regionu.
Za to, že v našich myslích dál zůstává věčně usměvavá tvář Pepíka Kučery, je třeba poděkovat kolegům ze základní organizace Federace strojvůdců Polička a z prezídia FSČR, kteří mají největší zásluhu na pořádání obou těchto akcí.

Jan Tomášek
ZO FS Pardubice

Letos uplyne již 40 let od těch dnů, kdy jsme v roce 1970 nastoupili ve Valticích do OUŽ. Při této příležitosti se uskuteční setkání všech pěti tříd, a sice 4. září 2010 od 10.00 hodin v místním Decu. Protože nemáme kontakty na všechny, prosíme, vyřiďte tuto informaci i ostatním. Všichni, kdo máte zájem o naše setkání, napište anebo zavolejte na tel. 725542670, e-mail j.cinadr@centrum.cz (za třídu M1b-M3b).

Snímek Pavla Hromka ze železniční stanice Břeclav zachycuje dvojici rakouských lokomotiv – v popředí Taurus 1216 238 v čele vlakové soupravy EC 75 Franz Schubert z Prahy hl. n. do Wiener Neustadt. Společnost jí dělá stroj 1116 092-6 na Os 2337 Břeclav–Payerbach
 

Dne 28. července oslavil své 65. narozeniny strojvedoucí v.v. a člen cykloklubu důchodců při trutnovské základní organizaci Federace strojvůdců, kolega Stanislav Polda. Přejeme mu mnoho dalších šťastných let a kilometrů bez nehod. Kolegové ze ZO FS Trutnov. Na snímku je náš jubilant úplně vpravo vepředu ve společnosti dalších členů cykloklubu.